Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Sociálně-politická diferenciace společnosti v letech 1891 – 1905

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (20.13 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Sociálně-politická diferenciace společnosti v letech 1891 – 1905

K základním rysům tohoto období patří na jedné straně koncentrace a rozvoj socialistického hnutí v rámci jednotné politické strany, na druhé straně ideologický rozklad národní strany české buržoazie a maloburžoazních vrstev. Výsledkem byl vznik složitého stranickopolitického systému.

15.5. – 15.10.1891 se v Praze konala Jubilejní výstava k výročí první průmyslové výstavy v Praze r. 1791. O uspořádání výstavy se jednalo už od r. 1879, čeští podnikatelé si od ní slibovali významné povzbuzení hospodářské činnosti. To Čechy nepochybně potřebovaly, což se ještě potvrdilo po úspěších, jichž v roce 1885 dosáhla výstava v Budapešti. Proti výstavě se však stavěli němečtí podnikatelé a politici. Výstavu podporoval místodržitel František hrabě Thun, který doufal, že oslabí národnostní protiklady. Němečtí podnikatelé se nakonec nezúčastnili a výstava se tak stala ryze českou záležitostí.

V 90.letech se přežil požadavek národní jednoty, mladočeši již nemohli fungovat jako jediní představitelé národa (1891 drtivě zvítězili ve volbách nad staročechy). Ke slovu se hlásily nové společenské vrstvy, vytvářely se nové politické strany. Rozštěpení českého politického tábora urychlilo bouřlivé hnutí českých studentů (modernizace čes. společ. a politiky). Studenti ovšem narazili na nepochopení u českých politiků; jakmile přešli od slov k demonstracím, zasáhli proti nim tvrdě rakouské úřady.

Další významný projev mladší generace u nás představovalo v l. 1891-93 pokrokové hnutí – šlo hlavně o studenty (Ant. Hajn), kteří se, ovlivněni novými podněty snažili najít vlastní cestu mezi stávajícími politickými směry (radikální). Sdružovali se okolo časopisu Omladina. K staročechům zaujali negativní stanovisko, s mladočechy zpočátku spolupracovali, ale zejména po r. 1893 se jejich cesty rozešly. Studenti se přikláněli k dělnickému hnutí a dostali se do čela protirakouského hnutí. Veřejné projevy a demonstrace vyvrcholily v bojích za všeobecné hlasovací právo, zvláště v srpnu 1893 (oslavy narozenin císaře). V září byl nad Prahou vyhlášen stav obležení, opět bylo suspendováno shromažďovací a koaliční právo. Účastníci byli postaveni před soud (→ proces s Omladinou; přísné tresty).

V době vnitřní rekonstrukce zaujímala mladočeská strana od r. 1891 opoziční stanovisko. Po neúspěchu pokusu o volební reformu Taaffeho vláda na podzim r. 1893 odstoupila. Na její místo nastoupila vláda v čele s Alfredem Windischgrätzem (do června 1895). Mladočeská strana se tehdy sama vyslovovala pro rozsáhlou volební reformu a jménem Jana Slavíka podala 17.3.1893 přímo návrh na zrušení kuriového systému a zavedení všeobecného volebního práva. Po sjezdu v r. 1894 se však projevily snahy o vlastní aktivní politiku. Příležitost se naskytla od října 1895, kdy byla jmenována úřednická vláda hraběte Kazimíra Badeniho. Vedení strany začalo vůči této vládě uplatňovat opatrnou taktiku umírněné opozice a současně sondovalo možnosti případné spolupráce. Tento mladočeský pokus o konstruktivní vládní politiku byl tehdy Gustavem Eimem nazván „etapovou politikou“. Vycházela ze stejných zásad jako aktivní „drobečková“ politika, tj. konečného cíle (politické svrchovanosti) mělo být dosaženo „etapově“, získáváním určitým reálných pozic a výsledků. Mladočeši se snažili prosadit také v oblasti výkonné moci (obsazování úřadů) a v parlamentní politice se snažili pružně měnit taktický postup.

Témata, do kterých materiál patří