Sociálně-politická diferenciace společnosti v letech 1891 – 1905

Bádeniho vláda se snažila o „vlídnější tvář“ (zmírnění postupů vůči tisku, amnestování omladinářů aj.) Pod tlakem demonstrací došly vládní kruhy k myšlence volební reformy. Toto rozhodnutí odpovídalo přesvědčení, že rozšíření volebního práva uklidní nacionalistické rozpory. V červnu 1896 přidal premiér Kazimír Badeni k dosavadním čtyřem kuriím pátou, všeobecnou kurii (všichni muži starší 24 let). Týkalo se pouze voleb do říšské rady (x zem. sněmy); reforma znamenala všeobecné, ne však rovné hlasovací právo. Jako nejsilnější strana z voleb 1897 vzešli mladočeši.

Na poč. 1897 vydal Bádeni jazyková nařízení, která zaváděla češtinu i do tzv. vnitřního úřadování (1898 pro Moravu). Proti tomu opět zahájili kampaň Němci v Čechách a v Rakousku. Němci se uchýlili k obstrukci, tj. k záměrnému prodlužování parlamentního jednání. Ve stejné duchu pokračovali i na obnoveném zasedání sněmovny v září, nyní dokonce došlo i ke rvačkám. Celou Vídní otřásly mohutné demonstrace a Badeni 28.11. podal demisi. Badeniho pád oslavila nadšeně především německá města v Čechách (Ústí n. Labem, Cheb, Česká Lípa). V Žatci vyvrcholila oslava zdemolováním české školy a sokolovny. V Praze uspořádali němečtí studenti 29.11. slavnostní shromáždění v Karolinu (pak šli do Německého kasina). Jejich průvod spolu se zprávami ze Žatce vzbudil značné pobouření českého obyvatelstva. Centrem dění se stalo Václavské náměstí, dav však zadržela policie. Protesty pokračovaly dále. V noci na 1.12.1897 docházelo i k plenění německých a židovských obchodů.

V této polit. atmosféře neměl úspěch ani Badeniho nástupce, ministerský předseda Gautsch, se svými jazyk. nařízeními pro Čechy a Moravu z 24.2.1898, přestože rozdělením Čech na jazyk. okresy vyšel vstříc původním německým požadavkům. V říjnu 1899 byla obnovena jazyk. nařízení před r. 1897.

Poslední velká kauza 90.let byla hilsneriáda. V Polné byla 29.3.1899 zavražděna v předvelikonoční Škaredou středu Anežka Hrůzová. Z rituální vraždy byl obviněn žid Leopold Hilsner. Mezi jeho zastánce patřil T.G.M. Po omilostnění r. 1918 žil ještě 10 let ve Vídni a v Čechách jako Leopold Heller; zemřel 9.ledna 1928 ve Vídni.

V důsledku měnících se podmínek života čes. společnosti se na přelomu století dovršila ideologická a politická diferenciace české národní společnosti. Přehled nového stranicko-politického systému:

1. Strana konzervativního velkostatku

2. Národní strana staročeská

3. Národní strana svobodomyslná (mladočeská)

4. Katolické strany

5. Agrární strana

6. Strana státoprávně radikální

7. Strana radikálně pokroková

8. Česká strana lidová

9. Národně sociální strana v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, Horních a Dolních Rakousích

10. Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická