Sociální vývoj v čes. zemích 19. století

Sociální vývoj

R. 1857 a 1869 byla uskutečněna pravidelná sčítání lidu (od 1880 pravidelně). V l. 1850-80 stoupl počet obyvatel čes. zemí o čtvrtinu, a kdyby nebylo vystěhovalectví (hl. Vídeň a USA, popř. Rusko), bylo by toto číslo ještě vyšší. To samozřejmě souvisí s hosp. konjunkturou v 60. a 70. letech. Od pol. 70. let se vytvořila v čes. zemích sociální struktura moderní „buržoazní“ společnosti, jejímž těžištěm byl vztah buržoazie a nové společenské třídy, tj. továrních dělníků. Pozemková aristokracie se měnila v pozemkovou buržoazii a masa venkovského lidu se začala diferencovat a vytvářela moderní společenské vrstvy.

Postavení dělníků, odpoutaných od výrobních prostředků bylo velmi labilní a působila na ně celá řada vnitřních i vnějších faktorů. Kromě krizí (zejm. agrární), to byly i nemoci aj. V průběhu 2.pol. 19.stol. docházelo k reformám v kapitalistickém podnikání. Dělnická novela živnostenského řádu v r. 1885 zkrátila pracovní dobu i dospělých mužských dělníků na 11 hodina pod dojmem generální stávky hornictva z r. 1900 bylo trvání směny omezeno r. 1902 zákonem na 9 hodin. V r. 1906 však dále trvala pracovní doba většinou 10 – 11 hodin. Výdělky byly celou 2.pol. 19.stol. velmi nízké a měly vyrovnat technickou zaostalost rakouského průmyslu a umožnit jeho konkurenceschopnost na mezinárodních trzích. Relativní zvýšení mezd zastavila krize v 70. letech.

Tíživé postavení dělníků mělo za následek vzrůst sociálních konfliktů (např. velká hornická stávka r. 1900), které již vedly odborové organizace. Vzestup cen základních životních potřeb od poč. 20.stol. způsobil zesílení hosp. bojů dělníků proti drahotě, a to zejména pod vlivem ruské revoluce r. 1905. Dělníci používali demonstrace i stávky pro boj za zvýšení mezd. Hospodářské postavení drobných řemeslných a zemědělských výrobců nebylo o mnoho lepší, než postavení dělnictva. Sepětí mezi zemědělstvím a průmyslem bylo v českých zemích silné a v r. 1902 si většina drobných rolnických hospodářství přivydělávala domáckou výrobou. Tito vlastně tvořili „zálohu“ dělníků a volně přecházeli do řad námezdně pracujících.

Období let 1880 – 1910 lze považovat za převratné i ve vývoji měst v českých zemích, neboť urbanizace začala významně ovlivňovat jak hospodářský, tak sociální a kulturní život.

Nástup Taaffovy vlády znamenal i odklon od liberálního nazírání na sociální otázku a vláda prosadila několik sociálních opatření ve prospěch drobných výrobců a dělníků. První ze sociálních reforem, které si vynutilo vzrůstající socialistické dělnické hnutí, bylo zavedení živnostenské inspekce zákonem z r. 1883. Byla to instituce, která měla rovnat spory mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a dohlížet na dodržování pracovních předpisů. V r. 1884 byl přijat zákon o úpravě pracovních poměrů mladistvých žen v hornictví, o nedělním pracovním klidu a o denní pracovní době v hornictví, který poprvé omezoval délku pracovní doby dospělých mužských dělníků, byť i jen v jednom výrobním oboru, a rušil tak zásadu hospodářského liberalismu, podle níž do této otázky nemá stát zasahovat. Směna neměla trvat déle než 12 hodin a skutečná denní pracovní doba déle než 10 hodin. V r. 1885 byla schválena již zmíněná tzv. dělnická novela živnostenského řádu, která stanovila v továrnách denní pracovní dobu 11 hodin, avšak délka pracovní doby v živnostech a v zemědělství zůstala i nadále bez omezení.