102. Počátky měření času a juliánská reforma kalendáře

102. Počátky měření času a juliánská reforma kalendáře

• jsou tři základní chronologické údaje – den, měsíc a rok

• všechny tři základní údaje jsou odvozeny od pohybů nebeských těles

• den je doba, během níž se Země otočí jednou kolem své osy

• měsíc je doba, za kterou Měsíc oběhne kolem Země

• rok je údobí, v němž Země jednou oběhne kolem Slunce

• den je uzavřenou jednotkou, ale měsíce a roky nejsou v praktickém použití plnými násobky dne, a tak dochází ke každoročním malým, v součtu za staletí značným rozdílům

• synodický měsíc je ten, který má střední délku 29 dní, 12 hodin, 44 minut a 2,8 vteřin

• prakticky se potom spojily dva synodické, které měly 29 a 30 dní, tím se vytvořil měsíční rok o 354 dnech, 8 hodinách a 48 minutách a příležitostně byl tento rok rozšiřován o vsunutý den, ve staročeštině tzv. hrudný den

• tento rok měsíční nekoresponduje s rokem slunečním, a proto byl vytvořen tzv. rok tropický, cože je doba, během níž se slunce od bodu rovnodennosti či obratníku vrací k stejnému bodu, tento rok má délku 365 dní, 5 hodin, 48 minut a 46 vteřin, aby došlo k vyrovnání s rokem občanským, vkládá se každým čtvrtým rokem přestupný den a je řazen na konec února

Juliánská reforma kalendáře

• je to tzv. římský kalendář podle alexandrijského astronoma Sosigena, uvedený v praxi Gaiem Iuliem Caesarem v roce 46 př. n. l.

• tento rok měl 365 dní a 6 hodin, což znamenalo, že každý první rok ve čtyřletém údobí měl 366 dní a přestupný den byl vkládán mezi 24. a 25. únorem, a tak to v podstatě přešlo do středověku