První starověké státy - Peršané, Foiničané a Palestinci

- v 18. stol. se zde vytvořily silné kmenové svazy (zahrnovali jak Churrity tak zdejší semitské obyvatelstvo), tyto kmenové svazy nazýváme Hyksósy, jež si na jeden čas podrobili i Egypt, po porážce Hyksósů v Egyptě v polovině 16. stol. byla jižní Sýrie Egypťany podrobena, docházelo ke drancování a k požadování platby vysokých daní

- po porážce Mitanni ovládli velké části severní Sýrie Chetité (14. stol.), stav rozdělení Sýrie trval až do zničení chetitské říše na přelomu 12. a 13. stol.

- ve 13. století vpadly do oblasti „mořské národy“, které řadu měst poplenili

- v syrských městech se používalo klínové písmo – používala se klínová abeceda o 30 znacích

- uctíval se bůh plodnosti a vegetace Baal

Foiníkie

- pobřežní oblast v ohraničená pohořím Libanon

- již v průběhu 2. tis. zde vznikla významná obchodní a přístavní města – Ugarit (jeho rozkvět vrcholil v 15.-14.stol., byl plánovitě budován a měl velké rozměry, nechyběl palác a chrám), obchodoval s Krétou, Kyprem a Egyptem – vyváželi cedrové dřevo, olej, víno, tkaniny atd., dalšími významnými městy byly Byblos, Tyros, Sidón

- ve 13. stol. oblast utrpěla nájezdy „mořských národů“

- na přelomu 2. a 1. tisíciletí se stali Féničané rozhodující silou v dálkovém obchodu, (Mykénské Řecko bylo vyřazeno, Egypt a Asýrie byli oslabeny), vyráběli látky barvené purpurem, předměty ze skla, opracovávali vzácné kovy a slonovinu, upadl význam Byblosu (zprostředkovatel obchodu s Egyptem), nejbohatším městem se stalo město Tyros

- Féničané založili ve středozemí řadu osad a kolonií (nejvíce jich měl Tyros) – na Maltě, Kypru, Sicílii, Sardinii, v Tunisku (Kartágo – zal. roku 814) a na pobřeží dnešního Španělska i Maroka

- nikdy nebyl vytvořen jednotný stát, v každém městě vládl jiný panovník, ve 4. stol. se Fénicie stala součástí říše Alexandra Makedonského, definitivní konec obchodní činnosti Féničanů nastal během 1. století p. n. l.

Palestina

- oblast mezi Sýrií a Egyptem

- jako pramen (ač ne vždy spolehlivý) nám slouží Starý zákon (většina textů je psána v hebrejštině, několik v aramejštině, existovaly též knihy, které do tohoto textu nebyly včleněny – tzv. apokryfy) – texty vznikaly zhruba od 10. stol. do 2. stol., ustálenou podobu dostal Starý zákon v 1. stol. n. l., první část tvoří Pět knih Mojžíšových (Tora) – popisují osudy Hebrejců před usazením v Palestině, po textech Pěti knih následují texty, jež popisují obsazování Kanaánu, boje hebrejských kmenů se sousedy, přerod kmenové pospolitosti ve stát

- jako další prameny nám slouží např. texty z Ugaritu, vykopávky měst Jericha, Megidda atd.

- ve 2. tisíciletí prodělala podobný vývoj jako Sýrie (Hyksósové, vláda Egypta, „mořské národy“ – kmen Pelešet - Filištíni), sídliště nebyla tak rozvitá a bohatá jako foinická, obchod nehrál tak velkou roli jako v Sýrii a Foiníkii