2. Evropa a Afrika v novodobych dejinach

Francie

• cílem koloniální expanze zařadit se po dob velmocí po porážce Německem u Sedanu

• v Africe i Asii ostrá konkurence Britů, ale spor vyřešen mírovou cestou (r. 1904 Srdečná dohoda)

• jako nový konkurent fr. koloniální politiky Německo

Německo

• pozdní sjednocení = koloniální expanze oproti jiným opožděna = o to agresivnější

• zásahy císaře Viléma II. prosazující Německo jako velmoc vedli k jeho izolaci a sblížení UK a Francie

• díky pozdnímu nástupu Německa mezi koloniální mocnosti, se nepodařilo anektovat příliš cenná území ani vytvořit koherentní celek

USA

• po porážce Španělska r. 1898 USA hegemonem obl. Karibiku a stř. Ameriky

• Kuba, Portoriko, Guam a Filipíny se staly protektoráty USA

• Přístup k Atlantiku i Pacifiku – možnost využít pro export produktů průmyslu s obrovským potenciálem

• Námořní zbrojení + doktrína pres. T. Roosevelta o právu USA zasahovat do záležitostí stř. Ameriky

• „dolarový imperialismus USA“ předpokládal pomocí rozsáhlých investic a majoritnímu podílu na obchodu získat vliv na dění v konkrétním státě = předpokládal možnost neomezeného obchodu (politika otevřených dveří – s tím cílem com. Peery v Japonsku)

Rusko

• výrazně kontinentální charakter (podobně jako c. k. monarchie na Balkáně)

• cílem ovládnout Bospor a Dardanely přístup do středomoří a k břehům Afriky

Důsledky

Kolonizace

• Afrika de facto kolbištěm evr. politiky. Do života Afriky se promítají evr. konflikty i utvořené aliance. Snaha koloniálních velmocí vybudovat koherentní celky kolonií.

• Z bojů o zem vítězně vychází UK – nejvyspělejší a ekonomicky nejlépe využitelné oblasti.

• Trh s otroky příčinou koloniálního pronikání do Afriky a devastace hospodářství regionů. Vzájemné boje domorodých kmenů, prodej zajatců do otroctví. Některé domorodé kmeny orientované na nájezdy do vnitrozemí a lov „černého zlata“.

• Prosazování zákazu trhu s otroky evergreen britské koloniální politiky, pod záminkou jeho zamezení obsazují strategicky výhodné pozice v Africe.

• Repatriace do především do – k tomu účelu vytvořené Libérie (vznik r. 1847) – se neosvědčila. Značné finanční náklady s expatriací spojené a následné konflikty repatriovaných s domorodci.

• Zrušením otroctví se nedostávalo pracovních sil (hl. v J Africe – neustále se bouřící Zulové odmítali pracovat, UK nedostatek dělníků řešila dovozem pracovních sil z Indie)

• Koloniální jednotky se výrazně angažují v bojích jak v Africe tak v Evropě (např. na str. Francie, během WW I. česká legionářská rota umístěna v rámci Marokánského praporu cizinecké legie, dále např. Senegalští střelci atd.), podobně UK a indické jednotky.

Dekolonizace

• Odchod koloniální správy vytvořil mocenské vakuum, které nepočetná domácí inteligence nebyla schopna zaplnit. Neschopnost převzít správu země – vznik anarchie.

• Misijní snahy – šíření křesťanství v kulturně zcela odlišném prostředí. Po odchodu kolonizátorů domorodní křesťané stále častěji v konfliktu s muslimy, případně vyznavači tradičních náboženství = chápáni jako cizinci.