2. Evropa a Afrika v novodobych dejinach

UK a Francie vojensky obsadily Suezský průplav a Izrael dobyl část Sinaje = USA odmítly diplomaticky podpořit tuto nekoloniální politiku. Na nátlak SSSR bylo UK a Francie nuceny stáhnout se z oblasti.

60. léta

1960 Francie – již jaderná velmoc – uznala nezávislost všech kolonií v Z Africe s nabídkou vstupu do fr. společenství (fr. obdoby brit. Commonwealthu). Většina zemí odmítla, ale úzké ekonom.-polit. vazby na Francii (dané izolací v době rozmachu kolonialismu v 80. l. 19. stol.) předem vylučovaly jinou zahraničně politickou orientaci – v Z Africe i ve 21. stol. silný vliv Francie i její vojenská přítomnost.

• Británie se bez boje vzdává všech svých kolonií v Africe do konce 60. l.

• Francie urputně brání svou svrchovanost v Alžíru (i přes masové hnutí za nezávislost již r. 1954.

Situace v Alžíru velmi složitá, chápán jako součást Francie, nikoliv jako kolonie, silná francouzská menšina (cca 10 % obyv.) držící 90% ekonomického potenciálu země. Bohatství fosilních paliv Alžíru pro evr. část Francie  dosud nepostradatelná (ztráta alžírských ropných polí byly jednou z hl. příčin nástupu fr. jaderné energetiky)

Vleklé a brutální boje za nezávislost Alžíru a repatriace alžírských Francouzů jsou vedle porážky ve Vietnamu již druhým neúspěchem v koloniích, který zapříčinil pád stávající vlády.

Nejvíce vzdorovali úsilí o samostatnost muslimské většiny právě alžírští Francouzi, kteří se nechtěli vzdát svého privilegovaného postavení ve stávajícím režimu.

1962 Francie konečně uznala úplnou nezávislost Alžíru, ale ten stále kulturně silně orientován na Francii.

Pozdní kolonialismus

1977 Portugalsko poskytlo Angole nezávislost, ale to až v důsledku pádu stávajícího režimu Salazara

Angola dalším bojištěm studené války, zde se střetla vojska Jihoafrické Unie podporující podobně smýšlející bílou menšinu a expediční sbory vyslané z Kuby F. Astra (Kuba a SSSR si v té době byli v otázkách Afriky nezaplatitelnými spojenci).

• političtí vůdci nuceni manévrovat mez domácím radikálními hnutími (nacionalismus, islámský fundamentalismus) a proevropskou politikou (nemalý zdroj státních příjmů).

Z důvodu silné prozápadní orientace Egypta (jako první arabský st. uznal existenci nezávislého st. Izrael a dál působil jako prostředník na jednáních mezi Izraelem a sousedními arabskými zeměmi) byli zavražděni oba novodobí egyptští vůdci pres. Násir (1970) i jeho stejně úspěšný nástupce Muhamed Enver Sadat (1981).

• -v určitém smyslu lze mluvit o kolonialismus v podobě režimu Apartheidu v JAR až do 90. l.¨

• do současné politiky se promítnul i rozdíl mezi kolonialismem UK a Francie

Francie - snažící se prostřednictvím přímé správy o úplnou asimilaci domorodého obyvatelstva

UK - vnitrostátní poměry nemá příliš na zřeteli, vládu prosazuje pomocí stávajících politických režimů (např. loutkoví lokální monarchové s britskými poradci)