8. Liberalismus a Konzervatismus

8. Liberalismus a konzervatismus a jejich proměny v novodobé historii

Liberalismus

• Liberalismus - vycházel z osvícenectví, kdy rovnost člověka, nárok na přirozená práva (a omezení státní moci) se staly jeho základem, liberalismus usiloval o svobodu myšlení, svobodné uveřejnění názoru, právo na soukromé vlastnictví a svobodné podnikání - všechna tato práva měla být zakotvena v zákonech (právní stát), jejichž základem by se měla stát ústava (konstituce, společenská smlouva), kdy moc zákonodárnou měla představovat volená složka (parlament). Občana a voliče chápali liberálové zpravidla jako muže, platícího daně, osobně svobodného a na nikom nezávislého (tj. třeba ne tovaryš, sluha, ani dělník (ženy vůbec)). Liberalismus byl (asi především) v první pol. 19. stol. nosnou ideologií měšťanstva v celé (nejen střední) Evropě, společným znakem (v rámci Evropy) bylo odmítání absolutistické vlády a stavovsky rozčleněné společnosti (a zmiňované přirozeno-právní cíle). Jako ideologie vznikl v 17. století především v Anglii (whigové - předchůdci liberální strany). Samotný název je odvozen od latinského libertas – svoboda. Jeho ústřední hodnotou je právě svoboda jednotlivce a společnost takových svobodných jednotlivců. Svoboda v klasickém liberalismu je chápána jako svoboda od státu, autority, tradice, znamená jejich omezení, ale nikoli destrukci. Dává člověku značný prostor pro svobodné jednání. Má základ ve filosofiích 18. století. Tyto teorie posloužily jako základ pro přijetí různých listin lidských práv.

• Klasický liberalismus je již koherentní liberální tradicí, která se vyvíjela současně s přechodem společnosti od feudalismu ke kapitalismu. Její kolébkou se stala v 19. století Velká Británie. Charakteristickým znakem této klasické liberální ideje je prosazování negativní svobody. Stát je zde chápán jako nezbytné zlo, jehož vliv je nutné maximálně omezovat. Klasický liberalismus dobře charakterizuje motto: „Tvoje svoboda končí tam, kde moje svoboda začíná“. Dle Heywooda (Heywood, 36) je pro klasický liberalismus charakteristické přesvědčení o potřebě minimálního státu – „nočního hlídače“, který by zajišťoval pouze pořádek a bezpečí. „Základním principem… je názor, že politika je něco umělého. Vláda je nutná, ale není přirozená. Přirozeným stavem člověka je volnost.“ (Zvesper 2003 : 239) Tyto názory, které začátkem 20. století ustoupily do pozadí, byly opět oživeny po druhé světové válce, zvláště v 80. letech 20. století ve Velké Británii a USA, a to ve formě tzv. neoliberalismu, který prosazovali Margaret Thatcherová, Ronald Reagan i Milton Friedman. I když neoliberalismus akceptuje určitou roli státu v ekonomice, vyžaduje maximální omezení role státu ve všech oblastech, kde je to možné a současně velmi snižuje daňové zatížení obyvatelstva.

• Moderní liberalismus, který se někdy nazývá liberalismem 20. století nebo též liberalismem sociálním, souvisí, podobně jako vznik liberalismu klasického, s pokračujícím rozvojem industrializace. Byl však spíše reakcí na některé její negativní faktory, především zbídačení obyvatel městských chudinských slumů, jejich nevzdělanost a choroby. Tento vliv se nejdříve projevil ve Velké Británii, později (po krizi ve 30. letech) i v USA. Zvláště po vzniku a etablování socialismu se obecný politický zájem mnohem více zaměřil na sociální otázky. Protože tvrzení o všeobecném blahobytu v podmínkách volného trhu bylo tváří v tvář těmto skutečnostem již déle neudržitelné, přistoupili moderní liberálové k revisi svých původních předpokladů, zvláště v otázce přístupu k ideji minimálního „státu – hlídače“. Zatímco raný liberalismus nekompromisně vyžadoval, aby stát byl co nejslabší, a tedy co nejméně zasahoval do životů lidí, moderní liberálové tyto myšlenky částečně revidovali. Domnívali se, že lidé by měli mít právo na to, aby stát zodpovídal za jejich zdraví, bydlení či důchody a stejně tak by měl řídit i hospodářství. Tak vedle klasických liberálních teorií vznikly teorie tzv. intervencionistického státu. Výsledkem této modifikace byla ideologie, jejíž myšlenková základna byla blízká politice evropských sociálně – demokratických vlád. Sociální liberálové větší měrou než klasičtí liberálové provádějí regulující zásahy v ekonomice, tedy omezují ekonomickou svobodu.