Časová dělení - éry, epochy atd...
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Křesťanský letopočet
"Roky od vtělení Kristova“ (anni ab incarnatione Domini, anni dominice incarnationis, anni Domini (AD), anni a nativitate Domini, anni verbi incarnati, anni orbis redempti, anni salutis, gratiae, Christi gratiae, trabeationis), dnes hlavní letopočet používaný v Evropě a ve velké části světa. Vytvořil ho Dionysius Exiguus v roce 525 při sestavování velikonočních tabulek. Prosazoval se od 7. století a postupně zatlačoval jiné letopočty a způsoby označování roku. Nejstarší a nejběžnější způsob označování let v českých zemích.
Retrospektivní křesťanská éra – počítání let „před Kristem“, „př. n. l.“
Běžně používána od konce 18. století. Prvnímu roku křesťanského letopočtu bezprostředně předchází první rok „před Kristem“, proto při uvádění časového intervalu mezi dvěma událostmi, z nichž jedna se stala před naším letopočtem a druhá po začátku letopočtu, je nutno součet obou let snížit o jeden rok (například od začátku roku 3 př. n. l. do začátku roku 5 n. l. uplynulo sedm, nikoli osm let).
Začátky roků
I když evropské země vesměs užívaly křesťanský kalendář, nebyly začátky roků vždy a všude stejné. V Evropě se v době platnosti křesťanského kalendáře vystřídalo šest začátků roku:
1. leden: Juliánský kalendář od Caesarovy reformy, křesťané v Římě (svátek Obřezání Páně - Circumcisio Domini), církevní právo, ve středověku některé panovnické kanceláře (v českých zemích ve druhé polovině 13. a na počátku 14. století), papežská kancelář. Obecně se prosadil ve druhé polovině 16. století.
1. březen: ve starověkém Římě do roku 190 př. n. l.; ve franské říši v době merovejské, Alamani, Langobardi, Benevent do 12. století, Benátská republika do 1797; Rusko od přijetí křesťanství do 1492.
25. březen svátek Zvěstování P. Marie (Annunciatio S. Mariae) – rozšířen hlavně v Toskánsku (florentský počet, calculus Florentinus - rok začínal 25. března po našem začátku roku 1. ledna; a pisánský počet, calculus Pisanus, se začátkem 25. března před naším začátkem roku) – do roku 1749; v některých obdobích též papežská kancelář a říšská kancelář, některé oblasti římsko-německé říše (např. Trevír), Francie, Uhry, Anglie 1155-1752, cisterciáci.
Velikonoce: začínat rok o velikonocích (po našem novém roce 1. ledna) odpovídalo významu tohoto svátku v křesťanském světě, problém působila rozdílná data velikonoc (některé roky byly kratší než 365/366 dnů, některé delší). Rozšíření především ve Francii (do 1563).
1. září (před naším 1. lednem): Byzantská éra od Stvoření světa, Rusko od 1492 do 1699.
25. prosince (před naším 1. lednem, tzv. vánoční styl): nejrozšířenější začátek roku v křesťanském středověku. Česká panovnická kancelář ho používala s přestávkou ve druhé polovině 13. a na počátku 14. století od nejstarších dob do doby vlády Václava IV., kdy byl nahrazen začátkem roku 1. ledna.