Antika a její charakteristika

- po pádu říše: kláštery – opisování antických děl v klášterech (Cassiodorus, pův. Theodorichův tajemník, 6.st., v klášteře ve Vivariu podněcoval k opisování antických rukopisů, snaha po udržení klasického vzdělání), řada rukopisů antických děl pochází z doby 6. – 9. stol.

• cílevědomé návraty:

• renesance antiky - pokusy o ně vycházejí z určitých ideálních představ – hlavním takovým ideálem je Imperium Romanum ve smyslu politicko-kulturní jednoty Západu (pokusil se jej realizovat Karel Veliký i Otto I. Veliký)

• karolinská renesance: - Karel chtěl vedle jednoty politické a církevní i jednotu duchovní – v Cáchách zřídil Akademii (její duší Alkuin, představitel anglosaské vědy, a jeho žák Hrabanus Maurus), zakládání řady škol (cílem spojit křesťanství s antikou), podpora antických studií, v první řadě filologie (důraz na gramatiku a úpravu autentického textu, úsilí o dokonalé zvládnutí latiny), formální nápodoba antických textů (Einhard napsal Karlův životopis podle Suetoniova Augusta), pak matematika, astronomie a hudba – naprosto převážila forma, duch se neprojevoval

• ottonská renesance: - omezena jen na dn. Německo – snaha spojit „zlatý Řím“ s duchem křesťanské askeze – i zde jen vnější, formální napodobení latinských vzorů, římské literatury, zvláště děl římských historiků; za Oty I. a II. patrný kulturní vzestup, zřizování klášterních i biskupských škol, celá vzdělanost v rukou kněží – trvala do konce 11. stol.