Charakteristika náboženství a církve
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Definice n. tedy může znít: Základní vrstvou náboženství je soustavná, artikulovaná a společná lidská odpověď na fakt života a existence, který se zde chápe jako dar. Náboženství vyjadřuje vděčnost za život i obavu o něj, biblickou „bázeň boží“.
soustavná – odlišuje jej od prchavých, přechodných nálad a citových stavů
artikulovaná – n. jen tam, kde se tento postoj navenek projevuje čili artikuluje vůči druhým lidem
společná – n. postoj se může projevovat i v soukromí, ale musí se obracet i ke druhým lidem a hledat společenství (musí být otevřené, přístupné; to ho odlišuje od různých tajných bratrstev)
Démokritos: všechno dobré dostávají lidé od bohů
Apoštol Pavel: Máš něco, co bys nebyl dostal?
Připomenutí velkých činů Božích (zejm. stvoření) a poděkování za ně je hlavním obsahem jak židovské, tak i křesťanské bohoslužby, která pak dostala název Eucharistia , tj. děkování. (Sokol)
Církev
Pro ujasnění si pojmu, který je na první pohled jasný, uveďme definici z encyklopedie Diderot: Církev je křesťanská náboženská společnost, svou podstatu se snaží vystihnout pomocí obrazů (tajemné tělo Kristovo, snoubenka Kristova). Podle katolického pojetí – c. putující (lidé na Zemi), c. trpící (duše v očistci), c. vítězná (v nebi). Ježíš zamýšlel c. jako jedinou, ale od počátku se ustavila v pluralitě vnějších projevů (obřad, výklad víry...) Církevní jednota v mnohosti se narušila a dnes si mnoho dílčích náb. společností nárokuje, že jsou c. ... Přeneseně a nepřesně se termín c. používá i pro náboženské organizace nekřesťanských náboženství.
Lidé se organizují proto, aby mohli dosáhnout víc. Zárodky církevní organizace můžeme spatřovat v prvotních formách seskupení kolem určitého kultu (rané podoby – např. věštírny ...) Církev je tedy organizace a každá organizace potřebuje ke svému fungování instituci. Ta se pak stává bytostí sama pro sebe a může se stát, že přestane hájit organizace a hájí pouze zájmy své, mnohdy proti zájmům lidí dané organizace (obd. reformace – útok šel na papeže jako na zhmotnění instituce, která příliš hájila své zájmy a zapomínala na své „ovečky“...) (Hrabová)
Jelikož jak pohanským náboženstvím, tak islámu a Židům jsou věnovány zvláštní otázky, týká se tato otázka, podle mého názoru, náboženství křesťanského.