Mytologický postoj k barbarství

Kult větru

• vítr spojován s bouří

• u Sumerů – bůh Enlil (mohl být zlý na lidi, kteří ho rušili) rozpoutal potopu (x bůh vody Ea zachránil svého oblíbence /Noe/ i s rodinou). Poradcem Enlila byl Err (radil mu ke zničení světa) – pokládán i za boha války (válka brána jako zhoubná síla, podobně jako moře, vítr...lidé nemají možnost ovlivnit)

• oběti přinášené větru jsou těžko dokazatelné (patrně se to házelo do větru...)

• „er“ – označení pohybu („el“ – světla), bůh Hermes (Merkur) – posel bohů, „ten, který vede duše“ (do podsvětí). Byly mu stavěny sochy na křižovatkách cest (tzv. hermovky; nemá nohy) – sloužily asi jako ukazatele cest (postupně přidány ruce, hlava, pak hák na věnce→pohl. úd→brán i jako bůh plodnosti); obecným jevem bylo pochovávání na křižovatkách (Kosmova kronika; boj x tomu)

• (různorodé zakořenění personifikovaných postav; každý bůh byl jednak přírodní síla, jednak osoba, která se přibližuje k člověku)

Kult Měsíce

• „měsíční mytologie souvisí se změnami fází m. – bývá rozdělen na 2 samostatně pojímané poloviny: úplněk – nebeský bůh, temný měsíc – bůh země nebo vodstva; obě jsou považovány za syny jedné matky. Temný m. se brzy objevuje v mužské a ženské podobě, bohyně země je zároveň považována za bohyni plodnosti“ (matriarchální spol., viz výše)

• starší než kult Slunce

• pohyb nadřazený větru; hýbe se po obloze, ale hýbe se i sám (přibývá a ubývá)→vedlo k pochopení časového a geometrického dělení

• Měsíc byl spojován se ženou (lat. „Luna“ – ta, která svítí nahoře; ženský rod); spojován také s býkem (srpek připomínal rohy)→symb. plodnosti

• nov – doba, kdy měsíc umřel, pak se znovu narodil→útěcha, že smrt není trvalá (Měsíc= znovuzrození) – jedno z nejvýzn. poselství

• b. Měsíce: Sín, indonéský: Hína

• Měsíc symbolem světla a řádu

Kult Slunce

• „sluneční mytologie má 2 cykly: 1.cyklus vychází z denních pohybů Slunce po obloze, někdy ztotožnění sl. s nejv. bytostí, jejím okem nebo sídlem; jindy je krása a síla Sl. vynášena v protikladu ke stáří a vetchosti nejv. bytosti. 2. cyklus vychází z ročního pohybu Sl. po obloze, považuje Sl. za dárce rostlinné a živoč. plodnosti, manželem Země, kterou oplodňuje. Někdy je 2.c. spojen s měsíčním cyklem – Měsíc je manželkou Slunce, jejich děti jsou hvězdy, případně Země je druhou manželkou Slunce“

• začíná později – Slunce je rozhodující pro úrodu rolníka, ne pro úlovek lovce (toto trošku nesedí s výše uvedenými civilizačními okruhy a jejich kulty...co už)

• chápáno jako symb. světla (světlo a pohyb – základní principy vesmíru)

• bůh semitů El (nebo Elohim; i v Bibli), řec. Helios, ve vých. středomoří Bel;

• jiný kořen „LG“ (světlo a řád) - keltský bůh Lug (→Lyon, Luhačovice...; „louč“, „lúč“...), pův. jméno Apollóna Laksios, lat. lux = světlo, lex = zákon, logos = vědění řádu, slovo

• symb. Slunce byl kříž v kole