Škola Annales a její rozdělení
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Škola Annales
Název podle časopisu Anály hospodářských a sociálních dějin. Zakladatelé školy Lucien Febvre a Marc Bloch (1886-1944). Sdílejí přesvědčení, že vědecký přístup je možný ale současně jsou si vědomi mezí těchto přístupů. Mají odlišné pojetí času-zdůrazňují relativitu a mnohovrstevnost času. Stát, hospodářství, náboženství, právo, literatura a výtvarné umění ztrácejí jako entity autonomii a jsou integrovány do všeobjímajícího celku kultury. Kultura je vnímána jako způsob, jakým společnost jako celek vnímá a prožívá svůj život. Vědomí je chápané jako vědomí kolektivní, jehož důležitými složkami jsou normy, zvyky a náboženství. Škola se vyznačuje úzkými vazbami mezi zeměpisem, ekonomií a antropologií. Odstranili hranice mezi tradičními disciplínami a snažili se je sjednotit ve „vědy o člověku“. Žádná instituce jejich děl není dominantní (u ostatních škol je většinou dominantní stát), k institucím se snaží přistupovat z antropologického úhlu jako k souboru společenských vztahů (pojmu systém nebo struktura se vyhýbají). Dějiny vnímají jako pluralitu současně existujících časů, která panovala nejen mezi různými civilizace ale i v rámci jednotlivých civilizací (např. nehybný čas Středomoří, čas změn společenských a hospodářských struktur a rychlý čas politických událostí). Odklonem od lineárního pojetí času se rozpadla i víra v pokrok a přesvědčení o nadřazenosti moderní západní kultury. Jednotný dějinný vývoj ztratil v historickém myšlení své místo. Také se vytrácí pojem „národ“-soustřeďují se buď na dějiny regionů nebo na dějiny nadnárodních celků. Zájem o kulturní a symbolickou sféru. Nový přístup k pramenům – aktivní přístup k pramenům, máme se ptát pramenů co nám vlastně říkají nebo neříkají a proč. Aktivní přístup je jedním z nejvýraznějších rysů celé školy. Poslání historika je v poznání a pochopení, odmítá roli historika jako nějakého soudce.
Dějinné fáze školy:
Lucien Febvre – Filip II. a Franche-Comté, Marc Bloch-Dějiny francouzského venkova, hlavně zájem o náboženské jevy ale také o jazyk – jazyk je systémem významů do kterého se rodí každá nová generace (tj. není to vědomý výtvor lidí) a i každá kultura se stává systémem významů.
Fernand Braudel (1902-1985)-Středomoří za vlády Filipa II., větší akcent na myšlenku, že materiální svět (souhrn klimatických, biologických a technologických faktorů) zásadně omezuje lidské jednání. V centru zájmu jsou velké opakující se cykly, které po desetiletí a staletí podmiňovaly veškerý hospodářský život. Pozornost zaměřuje na událostí ovlivňované právě klimatem, zeměpisnými faktory, demografií, komunikacemi a dopravou. Pozornost věnuje detailnímu popisu každodenního života založeného na statistické analýze a kvantifikaci. Historický vývoj má několik rovin: vývoj přírodního prostředí, vývoj struktur dlouhodobého trvání, vývoj dynamické situace a nakonec konkrétní události.
Robert Mandrou, Jacques Le Goff (nar.1924), George Duby – zaměřili se na výzkum postojů a názorů lidových vrstev v jejich hospodářských a společenských souvislostech (dějiny mentalit). Obrat k dějinám všedního dne a k dějinám zaměřeným na prožitky a zkušenosti konkrétních lidských bytostí. V šedesátých letech také značný podíl na zavádění kvantitativní metody. Le Goff studoval v letech 1947/48 na FF UK v Praze.
Jacques Revel, Bernard Lepetit – příklon k historické antropologii, jednotný pohled školy se rozpadá, nahrazuje se pluralitou dějepisných přístupů odražený ve změně podtitulu časopisu (místo Ekonomie, společnost, civilizace je Historie, sociální vědy)