Kolonialismus Dálného východu a Indie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Dálný východ
Tyto oblasti byly předmětem zájmu Anglie, Ruska a Japonska. Do Číny pronikal zahraniční kapitál, který urychlil rozpad naturálního hospodářství a rozvoj kapitalistických vztahů (těžba uhlí, první továrny). Vládnoucí mandžuská dynastie (vláda císařovny) nepodporovala tento vývoj a posilovala naopak pozice feudálů a byrokracie. Čínská dynastie bránila stavbě železnic a modernizaci země. Koloniální velmoci krok za krokem zmenšovaly území pod čínskou svrchovaností a přeměňovaly Čínu v polokolonii. Angličané, Francouzi a Američané předložili již roku 1854 Číně požadavky týkající se rozšíření obchodu na celou Čínu. Vláda tyto požadavky nepřijala. Evropské mocnosti po skončení krymské války přešly v Číně do ofenzívy. Bombardováním a obsazením Kantonu v prosinci 1857 začala tzv. 2. opiová válka proti Číně (1857 – 1861). V dubnu a květnu 1858 při nebezpečí pochodu na Peking přistoupil císař na mír. Jeho podpis znamenal další krok k přeměně Číny v polokolonii. Obchod s opiem byl legalizován.
Agresivně proti Číně vystupovalo také Japonsko. V roce 1880 anektovalo ostrov Rjúkjú. V letech 1894 – 1895 pak vypukla čínsko–japonská válka o Koreu. Japonsko si po svém vítězství mírovou smlouvou vynutilo uznání plné nezávislosti Korey, odstoupení Tchajwanu, Pescadorských ostrovů a Liaotungského poloostrova. Čína musela platit vysoké válečné náhrady a udělat japonskému obchodu a námořní dopravě mnohé ústupky. Proti této mírové smlouvě se postavilo Rusko, Německo a Francie a přiměli Japonsko k navrácení Liaotungského poloostrova. Japonsko – čínská válka se stala počátkem boje velmocí za rozdělení Číny.
Carské Rusko moskevskou smlouvou z roku 1898 získalo právo vybudovat Sibiřskou železnici přes čínské území v Mandžusku a nabídlo čínské vládě pomoc proti případnému japonskému útoku. Německo roku 1897 pod záminkou zavraždění německých misionářů vojensky obsadilo severovýchodní Čínu (Šangtunský poloostrov) a na 99 let získalo její pronájem. Rusku v roce 1897 vyslalo své vojenské loďstvo do přístavu Port Artur a pronajalo si ho na 25 let. Zahájilo také výstavbu jižní větve železnice. Francie si zajistila roku 1898 pronájem zálivu Kwang – Čou – Wan (blízko Indočíny). Pod britskou sféru vlivu mělo připadnout povodí řeky Jang – c – Tiang.
Úplnému rozdělení Číny stály v cestě pouze rozpory mezi jednotlivými velmocemi. Kromě Japonska, především USA nesouhlasilo s rozdělením Číny na sféry vlivu. Státní sekretář USA Hay navrhl roku 1899 zásadu „otevřených dveří“, podle níž by všem velmocím zůstaly stejné možnosti v celé Číně bez ohledu na sféry vlivu. Anglie, Francie, Itálie, Německo a Japonsko souhlasili s Hayovou doktrínou, pouze Rusko dalo vyhýbavou odpověď.
Faktická ztráta nezávislosti Číny vyvolala nespokojenost s čínskou vládnoucí dynastií. Objevují se požadavky reforem a svržení mandžuské dynastie. Mladý císař začal některé reformy na podporu školství a průmyslu, omezení byrokracie. Toto trvalo pouze krátkou dobu a je to nazýváno jako „sto dní reforem“. Toto období skončilo v září 1898 palácovým převratem, kdy dala císařovna mladého císaře uvěznit a všechny reformy zrušila a dala šest vůdců reformačního hnutí popravit.