Stát a jeho proměny

Stát a jeho proměny

Stát je spojován s:

a) územím

• určitá část zemského povrchu (zamysli se např. nad tím, jestli bylo nějak vytyčeno území státu – marky, přírodní hranice, pozůstatky s římského impéria, cestování panovníka a jeho dvoru po celém „jeho“ území, aby dal najevo, že mu to patří, nebo ůloha poválečných kongresů a konferencí při přerozdělování území – Vestfálský mír, Vídeňský kongres, po 1. sv. válce, po 2. sv. válce…, spory o hraniční území, zábory, spojení zemí osobou panovníka – personální unie)

• stát zde uplatňuje svoji svrchovanou moc vůči jinému státu

b) státním obyvatelstvem – kdy se začali cítit, uvědomovat si, že patří k nějaké stejné skupině obyvatel, že jsou jiní, než druzí? (xenofobie, proti Židům, Turkům…)

c) státní mocí

• určitými postupy je institucionalizována

• stát by ji měl používat až vyčerpá další možnosti svého působení

S pomocí těchto 3 prvků se označuje stát ­ G. Jellinek (tříprvková definice státu) – R-U specialista na státovědu (to by mohlo zajímat Millera). Jinými slovy suverénní stát můžeme definovat jako jednotný systém, který tvoří území vymezené státní (mezinárodně uznávanou) hranicí, obyvatelstvo ztotožňující se s ideou jednotné státnosti a státní moc (forma vlády), vykonávaná na daném území.

N. Machiavelli

• to, co se doposud označovalo slovem impérium, republika, říše, , je státem (pozitivní)

• stát je nejen dokonalá instituce, ale je to také instituce, které je opodstatněna svou vlastní existencí (lidé jsou schopni jí odpustit, i když se nechová morálně a eticky) ­ stát by měl dodržovat normy, ale pro určitý účel může použít i jiné prostředky, politická účelovost není nade vše (negativní)

Z politického hlediska je pro existenci nezávislého státu nejdůležitější splnění dvou podmínek: suverenita (nezávislost, svrchovanost) státu a mezinárodní uznání této suverenity (a jeho vlády – v dějinách peripetie při legitimaci panovníků na trůnech). Při vzniku států je důležitý důvod tohoto vzniku – nejčastěji hovoříme o vzniku státu na etnickém (národním) základě, tzv. národní státy, které vznikaly především v 19. a 20. století. I v současnosti existují tendence vytváření nových národních států, ale tyto tendence většinou nemají dostatečně silnou mezinárodní podporu (například Baskové, Kurdové, Tibeťané,...)

Vznik státu:

1. výsledky bojů – vývoj lidské spol.

2. z boží vůle – sjednocení malých států, území

3. domluva – rozpad velkých celků (říše, monarchie) na menší podstata státu:
   stát = mocenská a politická organizovaná společnost nadřazená občanům

Státy podle struktury

• jednotné = unitární (jedno řídící centrum)

• složené (2 a více st. celků – různé autonomní postavení)

• podle stupně samostatnosti

  • federace - členské státy nemají práv subjektivitu, společná Armáda, zahraniční polit. (R-U, přání českých zástupců na říšském sněmu)

  • konfederace - volný svazek států, přechod od federace k samostatným státům, nebo když z unitárního státu vzniká federace (USA, občanská válka v USA)