Struktura venkovského obyvatelstva
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Drobní rolníci byli ti, kteří obdělávali nejvýše ¼ lánu. Byli závislí nejen na vrchnosti, které odevzdávali dávky, ale také na středních a velkých sedlácích, od kterých si půjčovali potahy a nářadí a pomoc jim museli splácet prací, zejm. o žních.
K chudým rolníkům patří často zahradníci a podsedkové, kteří buď nedrží žádné pole nebo část menší než ¼ lán. Tvořili nejvyšší složku venkovské chudiny.
Jádro venkovské chudiny tvořila čeleď a námezdní pracovníci. Většina jich pracovala na dvorech, tvrzích a hradech. Výše jejich výdělku záležela na kvalifikaci.
Horší životní podmínky než čeledíni a námezdní pracovníci měli nádeníci, etymologie slova odpovídala skutečnosti – nechali se najímat k práci na jeden den. Zvláštní skupinu mezi nádeníky tvořili rybníkáři, dělníci, kteří se podíleli na výstavbě rybničních sítí.
Spodinu obyvatelstva tvořili žebráci, povaleči a zloději (lapkové).
Trvalou součástí vesnic byli obecní pastýři, kteří pásli stádo dobytka jednotlivých vesničanů a bydleli v obecních pastouškách.
Mimo poddanské vazby stáli faráři a osoby spojené s jejich farským hospodařením, označované jako dušníci.
(Sociální struktura byla stabilní, nevykazovala žádné podstatné změny, snad jen, že se postupně ztenčovala vrstva bohatých sedláků a zvyšoval se počet členů venkovské chudiny.)