17. Reformy meidži v Japonsku a význam v dalším vývoji země. Jejich srovnání se soudobým vývojem v Číně.

17. Reformy meidži v Japonsku a význam v dalším vývoji země. Jejich srovnání se soudobým vývojem v Číně.

• Od počátku 17. století byla v Japonsku éra tzv. Tokugawského šogunátu. Za šogunátu, což byla de facto vojensko-úřednická vláda, diktát šoguna, byly kontakty s Evropany jen poměrně řídké, nadto po krátkém pokusu portugalských misionářů o zavedení křesťanství zde se země uzavřela téměř úplně. Jedinými připuštěnými byli Holanďané, kvůli tomu, že se v rámci obchodu nesnažili o kulturní a náboženský styk a vliv. Od počátku 19. století zde proniknuvši Rusové, Britové, a ani Američané, kteří všichni měli zájem na kontakt s uzavřenou zemí, nebyli úspěšní. Tato izolace Japonska trvala až do roku 1853, kdy se, v tomto ohledu hodně činní, Američané rozhodli provést demonstraci silou a zakotvili nedaleko hlavního města s několika válečnými loďmi (tzv. typický příklad Kanonenbootpolitik), pod vedením komodora Perryho. Japoncům bylo jasné, že nepřítel má zřetelnou technologickou převahu, taktéž měli tušení o neblahém osudu Číny při Opiových válkách, pročež se při Perryho návratu rozhodli vyhovět a otevřít některé z přístavů Američanům. Následně si podobné smlouvy vynutily i další mocnosti, a tím dlouhotrvající izolace ostrovů skončila.

• Poněvadž moc šogunátu byla již zeslabená, počala v zemi vznikat opozice, do jejíhož čela se postavil císař, de iure absolutní vládce Japonska, de facto moc nemající osoba ve stínu šogunátu.

• Od konce 50. let však rostly konflikty mezi Japonci a cizinci, a po šogunátu bylo požadováno, aby sjednal nápravu, čehož už sotva byl schopen. V následném vnitřním konfliktu zvítězila roku 1868 s převahou strana císařská.

• Vlády se ujal císař Mucuhito (též císař Meidži), jehož prvním úkolem bylo zreformovat Japonsko a vtisknout mu moderní tvář - přeměněna správa země (prefektury), zrušen feudální systém, reorganizována armáda, zavedeno vzdělání, 1889 dána ústava, v centru však osoba císaře. Země byla díky Evropě rychle industrializována, byly přejímány západní novinky a ideje, a Japonsko zažilo rychlý a úspěšný růst.

• Na počátku 19. století Číně vládla již dlouhou dobu dynastie Čching, země byla v této době méně uzavřena vůči světu než Japonsko, existoval zde mezinárodní obchod, avšak na komunikaci s cizinci výrazně ubírala skutečnost, kdy Číňané považovali sami sebe za vyspělou říši středu, nadřazenou barbarům. Názor, že cizinci jsou obecně kulturně zaostalejší, tudíž je jim Čína, nadto pak císař, plně nadřazena se ukázal být

komplikací vztahů do budoucna. První diplomatický pokus Britů ke konci 18. století nevyšel - odmítli rituál pro barbary před císařem. Od roku 1759 byl veškerý veškerý obchod s cizinci možný leda přes přístav Kanton - tam se to začalo s přelomem století kazit (cla, nepřehledná správa, poplatky, obtíže, atd.) - podnikat se zde snažili především Britové. Poněvadž zde přes zákaz pašovali opium ke kouření, hlavně Východoindická společnost (s monopolem na vše v kapse) - morálně nic pěkného, ale sypalo to peníze, žádná další komodita ostatně nebyla ani tolik žádaná.