4. Proces industrializace a modernizace evropské společnosti. Ekonomické důsledky. Proměny ve skladbě evropské společnosti.

4. Proces industrializace a modernizace evropské společnosti. Ekonomické důsledky. Proměny ve skladbě evropské společnosti.

• O procesu industrializace lze mluvit od poloviny 18. století na půdě anglické. Industrializace je procesem přechodu společnosti od společnosti agrární ke společnosti městské a průmyslové. Hlavním projevem industrializace byla průmyslová revoluce, což byl komplex ekonomických, sociálních a civilizačních změn, spojených s růstem továrního systému a moderní technické civilizace. Důvodem započetí průmyslové revoluce právě v Anglii byla řada vhodných podmínek: a) sociální (Anglie po agrární reformě, dostatek pracovních sil), b) ekonomické (dostatek kapitálu, odbytiště výrobků v koloniích, zároveň příliv surovin z kolonií, neexistence vnitřních cel v zemi), c) politické (vnitřní stabilita, prosperující impérium), d) technické vynálezy.

• První oblastí, kde se industrializace projevila, bylo zemědělství, poněvadž během 18. stol. nastal v Anglii značný růst obyvatelstva. Tento růst vyžadoval zvýšenou výrobu potravin a následkem toho zvýšení cen produktů. Podnikaví lidé začali hledat cesty, jak zefektivnit zemědělskou práci a tím dosáhnout většího zisku a bohatství. Vytvořily se tak farmy na dobré půdě a začalo se rozšiřovat střídavé setí. Současně s vývojem zemědělství se vyvíjela i průmyslová odvětví. To umožnilo výrobu prvních zemědělských strojů a nářadí, např. ruchadla, parního pluhu, žacího stroje a dalších.

• Počátky průmyslová revoluce jsou však spjaty s rozmachem lehkého průmyslu a to především textilního. Náklady na výrobu byly poměrně malé, neboť se mohlo počítat s lacinou pracovní silou žen a dětí. Textilní průmysl určoval dlouho úroveň veškeré nezemědělské výroby, teprve ve druhé fázi industrializace přišel na řadu těžký průmysl. Nové pracovní postupy se uplatnily nejprve v anglickém bavlnářství. V rychlém časovém sledu byly sestrojeny první spřádací a tkalcovské stroje, jako první z důležitých vynálezů bývá uváděn tzv. létající člunek.

• Dále se průmyslová revoluce projevila i v dalších odvětvích - těžba uhlí a výroba železa. Hutní průmysl začal vyrábět železo pomocí koksu a stavba vysokých pecí umožnila vyrábět železo ve velkém. K prvním pokusům použít černé uhlí místo dřevěného došlo již v 17. stol, ale nepřinesly žádoucí úspěch. Teprve roku 1735 Abraham Darby poprvé dokázal tavit železnou rudu výhradně za pomoci černouhelného koksu. Uplatnění Darbyho metody vedlo k mohutnému rozmachu výroba a zejména využívání litiny. Stavěly se z ní mosty, sloužila při konstrukci budov, vyráběly se z ní zbraně, kolejnice či pilíře. Její použití ale omezoval vysoký podíl uhlíku, díky němuž byla velice křehká a tak se ke slovu dostala ocel.

• Toto všechno však vyžadovalo velké množství energii, a protože lidská síla dávno nestačila a vodní kolo bylo velice závislé na rozmarech přírody, bylo nutné objevit nový zdroj, který by byl schopen dodat velké množství energie. Konstruktérem nového zdroje energie, parního stroje, se stal mechanik univerzity ve skotském Glawgow James Watt. Využil dosud známých pokusů Otto van Guericka a Denise Papina s tlakem páry a zdokonalil stroj natolik, že mohl být používán ve výrobě. První model svého stroje sestrojil Watt v roce 1765 a postupně ho zlepšoval.

• Díky vývoji ve všech těchto odvětví došlo k rozvoji průmyslu dopravního. A v tomto oboru došlo v této době zejména k velkému rozvoji železnic. Vítězství páry na kolejích a počátky praktické železniční dopravy jsou spojeny se jménem George Stephenson. Svou první lokomotivu sestrojil již v roce 1814, v roce 1825 byla zahájena pravidelná železniční doprava mezi Stocktonem a Darlingstonem. Stephenson za spolupráce svého syny Roberta v roce 1829 postavil zdokonalený typ lokomotivy a jeho Raketa dosáhla rychlosti 31 mil, tj. téměř 50 km za hodinu. V polovině století měla Británie více než 1/4 světové železniční sítě a téměř tolik jako zbytek Evropy dohromady. V Rakousku se objevila první železnice roku 1837. Vedla z Vídně přes Moravu do Polska a měla odbočku do Brna, Olomouce a Opavy. Z Olomouce do Prahy byla dráha protažena až roku 1845. Stavby železnic se od 40 let staly důležitou oblastí podnikání, velkým podmětem pro rozvoj těžkého průmysl a znamenaly jeho postupnou převahu nad průmyslem lehkým. Doprava se zlevnila a zrychlila, zvýšil se její celkový objem a bezpečnost. Omezila izolaci jednotlivých oblastní, umožnila větší pohyb obyvatelstva a jeho lepší informovanost. Důsledky revoluce v dopravě se tedy staly všestranným a mocným sociálně ekonomickým jevem.

• Lodní doprava se vyvinula dříve než lokomotivy (Američan R. Fulton sestrojil parník, který se poprvé plavil na řece Hudson v roce 1807), ale zpočátku nehrála tak významnou roli jako železnice. V první polovině 19. stol. byly parníky spíše zaváděny ve vnitrozemské dopravě než v dopravě zaoceánské. Atlantik sice parník Savannah přeplul již v roce 1818, ale regulérní doprava mezi Anglií a New Yorkem začala až v roce 1838. Pevné místo zaujala oceánská doprava zboží a osob v šedesátých letech 19. století.

• Rozvoj zbožní výroby a možnosti jeho rychlé dopravy znamenaly obrat ve vnitřním i zahraničním obchodu. Dokončil se proces vytváření jednotného vnitřního trhu, zvětšoval se objem, vznikaly celní spolky. Světový trh se rozrost i do šířky, v mezinárodním obchodu se zmenšoval podíl vývozních druhů zboží, stoupal obchod s textilními výrobky, se surovinami a strojním zařízením. Došlo k zavádění velkých bankovních domů, hodně soukromým.

• Kromě těchto významných změn ve všech oblastech lidské činnosti přinesla průmyslová revoluce i zásadní změny do sociální struktury. Před revolucí měla nejvyšší postavení velkostatkářská aristokracie. Za ní stále relativně slabá střední třída - obchodníci, duchovní, právníci. Dále společnost tvořila vrstva skládající se z vyučených dělníků, řemeslníků a značného počtu malých rolníků. Během 19. století vzrostla síla střední vrstvy, která začala konkurovat aristokracii majetkem i mocí. V období průmyslové revoluce vznikla také nová sociální skupina, dělnictvo, moderní proletariát. Byla to nejnižší skupina v sociální struktuře. Statisíce lidí byly vytrženy ze svého způsobu života na vesnici a spolu s řemeslníky vytvořili dělnickou masu bránící se napřed živelně, potom izolovaněji proti nezaměstnanosti, nízkým mzdám, špatným pracovním podmínkám, proti bídě a hladu. Tito lidé si stále více uvědomovali, že patří do zvláštní sociální skupiny lidí oddělené od ostatních a rozpoznali také, že nemají dostatečnou politickou a ekonomickou moc prosadit svoje zájmy. Kolem poloviny 19 stol. začalo dělnictvo uvědomělý zápas o zlepšení svého života, který postupem času v různých zemích buď prohrávalo, nebo vyhrávalo.

• Dalším výsledkem revoluce byl ohromný nárůst počtu obyvatel - tzv. populační exploze. Důsledkem však nebyla pouze průmyslové revoluce, ale také souhrn dalších činitelů - růst produktivity zemědělské výroby, zlepšení dopravy i lepší lékařská péčí, která zlepšila hygienu a omezila úmrtnost.