C 20 - Věda a kultura v Československu v období po 2. světové válce

C 20) Věda a kultura v Československu v období po 2. světové válce

Věda

Navzdory všem politickým problémům a hospodářským obtížím byly první poválečné roky obdobím rozvoje vědy a kultury. Královská česká společnost nauk, Česká akademie věd a umění a Československá národní rada badatelská navázaly na předválečné kontakty v Evropě i zámoří. Více se rozvíjely styky se sovětskými vědeckými pracovišti. Po únoru 1948 se věda orientovala výhradně na práci se sovětskými partnery. Její organizace byla přestavěna podle sovětského modelu. V roce 1950 bylo zřízeno Ústředí vědeckého výzkumu a 29. října 1952 přijalo Národní shromáždění zákon o Československé akademii věd. Téhož dne jmenoval prezident republiky první prezidium ČSAV v čele se Zdeňkem Nejedlým jako ministrem a prezidentem Akademie a rovněž prvních 50 akademiků ČSAV. Zdeněk Nejedlý1Technicky zaměřené spolky, jež byly rovněž přičleněny k ČSAV a později označeny jako vědecko-technické společnosti, vytvořily po vyčlenění z Akademie roku 1959 samostatnou soustavu. Z prvních členů ČSAV dosáhli evropské vědecké elity např. fyziolog Vilém Laufberger, botanik a rostlinný fyziolog Bohumil Němec, matematik Eduard Čech, fyzikální chemik Jaroslav Heyrovský, chirurgové Arnold Jirásek, Jiří Diviš a František Burian, oftalmolog Jaromír Kurz, endokrinolog Josef Charvát, internisté Josef Pelnář a Bohumil Prusík a řada dalších. Tito vědci a jejich žáci se potom především v šedesátých letech zasloužili o nový vzestup československé vědy a její nemalý přínos do pokladnice světového vědeckého poznání. Významnou událostí bylo v roce 1957 mezinárodní sympozium makromolekulární chemie, jehož se zúčastnilo na 500 vědců z dvaceti zemí. Tento úspěch byl spjat s vědeckou činností pracovníků v oboru makromolekulární chemie pod vedením Otty Wichterleho (je to můj oblíbenec, takže více k němu). Do dějin české vědy se zapsal jako vynálezce našeho prvního umělého vlákna – silonu a měkkých kontaktních čoček. Před rokem 1968 byl prvním občanem, jemuž Živnostenská banka povolila zřídit si devizové konto a volně jej používat v cizině. Na oplátku za neustálý souboj se stranou byl po roce 1948 a 1968 na delší dobu zbaven cestovního pasu. Wichterle se narodil v roce 1913. Byl členem třetí generace rodiny Wichterlů, která založila v Prostějově známou firmu WIKOV zaměřující se na zemědělské stroje. Po studiu prostějovského gymnázia šel na chemickou fakultu. V roce 1939 se stal asistentem. Účastnil se experimentálního ověření Carothersových patentů na Nylon 66. V roce 1941 zvládl postup spřádání polyamidové příze tryskou a její navíjení. Touto metodou bylo možné vyrábět dámské punčochy, ale i nitě pro chirurgické účely. V roce 1942 byl zatčen Gestapem, ale po několika měsících byl propuštěn. Po válce se stal také docentem pro obor organická chemie a v roce 1949 i pro obor technologie umělých hmot. Následovalo jeho jmenování profesorem. V roce 1952-1953 byl ustaven jedním ze tří děkanů nově zřízené VŠCHT, ale po listopadových prověrkách v roce 1958 byl z VŠCHT vyhozen. Po odchodu ze školy se stal vedoucím Laboratoře vysokomolekulárních látek a zanedlouho i ředitelem nově vzniklého Ústavu makromolekulární chemie (ÚMCH) ČSAV. Ten vedl až do roku 1969, kdy byl z funkce odvolán mimo jiné za podpis 2000 slov. Do návrhu tohoto dokumentu vpravil větu, že špatný stav společnosti není dílem pouze komunistů, ale nás všech. A teď ke kontaktním čočkám. Na Štědrý den roku 1961 (v roce kdy vyletěl Gagarin do kosmu) vyrobil ve svém bytě první čtyři gelové čočky metodou odstředivého monomerního odlévání v rotujících otevřených formách. Na odstředivou metodu přišel při míchání kávy.