Rusko a revoluce roku 1905

Rusko a revoluce roku 1905

Latentní nespokojenost s absolutistickým carským režimem se začala projevovat ještě dříve než vypukla rusko-japonská válka (1904-05). Pipes tvrdí, že počátky revoluce 1905 spadají do února 1899, kdy na ruských universitách propukly velké nepokoje, které prakticky neutichly až do let 1905-06. Jak to často bývá šlo spíše banální spor, ale který vyústil k radikalizaci studentstva. Na universitě v Petrohradu bývalo zvykem, že se 8. února, v den založení university, studenti po oficiálních oslavách vyhrnuli do středu města, kde zpívali, radovali se a pili. Ruský úřadů byl tato forma oslav velice podezřelá, poněvadž nebyla úředně schválená. Pro rok 1899 povolili úřady pouze oficiální slavnosti. Nakonec došlo k potyčkám mezi studenty a policií. Situace se uklidnila během roku uklidnila, ale na universitách od té doby převládali radikální názor. Například během těchto studentských bouří byl spáchán úspěšný atentát na ministra školství.

Ministerstvo vnitra, nebo lépe jeden z jejich předních zaměstnanců, pojal v reakci na studentské nepokoje nápad, že by ruských stát, pomocí nastrčeného agenta, řídil dělnické ilegální hnutí. Hlavní záměrem této strategie bylo, aby dělníky neovládali radikálové, proto vznikali „ilegální“ dělnické nepolitické organizace. Došlo k paradoxní situaci represivní stát podporoval finančně nezákonné dělnické hnutí. To se policii nevyplatilo, poněvadž cíle této politiky, pacifikace dělnického hnutí, se v letech 1905-06 obrátili proti samotnému absolutistickému státu.

Válka s Japonskem. 1904-05: V 90. letech započala pozvolná industrializace Ruské říše. Jedním z velkým projektů z těchto let byla stavba transsibiřské železnice (zahájena v r. 1891). Zastánci této stavby věřili, že tato trať v přepravě zboží z Evropy na Dálný východ nahradí suezský průplav a zároveň umožní Rusku ovládnout trhy na Dálném východě. Aby se zkrátila cesta mezi Bajkalským jezerem a konečnou stanicí, přístavem Vladivostok, získala ruská vláda povolení od Číny vést poslední úsek trati přes čínské Mandžusko (viz mapa).

Avšak Rusové ihned porušili podmínky vzájemné dohody a rozmístili v Mandžusku pod záminkou bezpečnosti železnice četné vojenské a policejní oddíly. Ve skutečnosti to však učinili proto, aby zde vytvořili předpoklady k připojení této oblasti k Rusku. Rusové nebyli sami kdo si dělali na Mandžusko nárok. Japonci po vítězné válce s Čínou podobně usilovali o toto území. Navrhli Rusku kompromis – rozdělení zájmové sféry v tomto regionů: Japonci podstoupí Rusku Mandžusko pod podmínkou, že Rusko uzná japonské nároky na Koreu. Rusové návrh odmítli.

8. února 1904 zaútočilo Japonsko bez vyhlášení války na námořní základnu Port Arthur (viz mapa), kterou měli Rusko od Japonska v pronájmu. Japonci zde zlikvidovali zcela tichomořskou flotilu, a následné vojenské operace na souši, které se odehrávali tisíce kilometrů od středního Ruska, způsobily vážné logistické problémy. Rusové se pokusili během roku 1905 o zvrat ve válce a poslali veškeré zbylé námořnictvo (baltskou a černomořskou flotilu) přes půl světa k Port Arthuru. To bylo v bitvě u Cušimský ostrovů Japonským námořnictvem na hlavu poraženo a tím skončila rusko-japonská válka. Porážka Ruska v této válce byla jedním z významných faktorů ovlivňující vnitropolitickou situaci.