Rusko a revoluce roku 1905
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Rok 1905: Šest měsíců po vypuknutí rusko-japonské války uspěli radikálové v jednom ze svých hlavních cílů – atentát na ministra vnitra (Pleveho), který byl hlavním představitelem nejreakcionářské státní politiky. Na jeho místo nastoupil P. D. Svjatopolk-Mirskij, který byl přesvědčen, že se Rusku již nedá vládnout pouze policejními metodami a že monarchie potřebuje získat důvěru lidu, aby tím izolovala radikální levici.
Liberálové jmenování Mirského uvítali. Ti aktivnější byli členy místních výborů samosprávy, tzv. zemstva. V prvních letech 20. století byli zástupci zemstev hlavní oporou utvářejícího se liberálního hnutí. Nástup nového ministra vnitra povzbudilo vůdce zemstev, že nadešel pravý čas k uspořádání veřejného národní konference. Mirský souhlasil a tak počátkem listopadu 1904 se zástupci zemstev z celého Ruska sjeli do Petrohradu. Většina účastníků požadovala vytvoření konstituční monarchie.
Až do té doby se ruské masy neúčastnily politického boje za změnu režimu. Nátlak na vládu na provedení konstitučních změn pocházel téměř výhradně od studentstva, „profesionálních“ revolucionářů a šlechty zastoupené v zemstvech. Tato situace dramaticky změnila 9. ledna 1905 po událostech, které se staly známé podnázvem „krvavá neděle“. Tehdy pop Georgij Gapon nastrčený policejní agent, který řídil dělnické hnutí v Petrohradě a jenž se nakonec s tímto prostředí ztotožnil, vedl 9. ledna dělnické procesí k Zimnímu paláci, kde měl předat carovi petici. Cestu jim však přehradila policie, která zpanikařila a zahájila střelbu do neozbrojeného davu (viz obrázek). Ruská společnost tento incident odsoudila a došlo k generální stávce. Car se pokusil řešit situaci menšími ústupky (uvolnění dozoru nad universitami), ale politický tlak na změny nepolevoval. Car nakonec 17. října 1905, tzv. říjnovým manifestem se zavázal zřízení zákonodárného parlamentů (dumy). Problém tohoto dokumentu bylo, že se vůbec nezmiňuje o ústavě a car je pořád nazýván autokratem.
Konstituční Rusko. 1905-1914:
Jak jsem již napsal novému státnímu zřízení, deklarovaný carem v říjnovém manifestu, chyběl ústavní dokument, který by právně zakotvil nastalou změnu režimu. Tímto dokumentem se stal až ústavní text z dubna 1906, podnázvem Základní práva. Byl to konzervativní dokument, ve kterém byl car nadále nazýván autokratem. V Rusku byl zaveden dvoukomorový parlament. Horní komora (státní rada) se skládala z carem jmenovaných osob a zástupců církve a šlechty. Dolní komora (státní duma) byla tvořena volenými zástupci. Všechny návrhy zákona potřebovaly k uvedení v praxi kromě podpisu panovníka i souhlas obou komor. Ministry jmenoval car. Byrokracie i nadále zůstávala mimo dosah parlamentní kontroly.
Další články Základních práv zcela napomáhali zachovat autokratickou pozice panovníka. Car měl právo kdykoliv rozpustit parlament! Dále carovi dovolovala ústav, že v době kdy parlament nezasedal, mohl vydávat zákony.