C 20 - Věda a kultura v Československu v období po 2. světové válce
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Do Československa přijížděli přední interpreti vážné hudby (např. Ch. Munch a L. Bernstein), v roce 1946 byl poprvé uspořádán festival Pražské jaro.
Pestrý obraz nabízel také pohled na aktivitu naší domácí kultury. Velká část se v souladu s předcházející tradicí přihlásila k levici a někteří se dokonce jako vedoucí úředníci ministerstva informací přímo zapojili do komunistického úsilí o ovládnutí kultury (V. Nezval, I. Olbracht). Nadále však zaznívaly i hlasy opačné. Na Filosofické fakultě UK se pořádaly ostré diskuze o marxismu (J. B. Kozák, V. Černý). S revolučně levicovým pojetím kultury, reprezentovaným týdeníky Tvorba a Kulturní politika, polemizovaly lidovecké Obzory, Černého Kritický týdeník a Peroutkův Dnešek. Proti bojovným zastáncům socialistického realismu vystupoval K. Teige.
V návaznosti na vysokou předválečnou úroveň se veřejnosti představili také výtvarníci.
Vedle starší generace (J. Zrzavý, Fr. Tichý) se výrazně prosazuje za války zformovaná skupina 42, na kterou navázal spolek Hollar (Fr. Gross, Fr. Hudeček, K. Spiček, J. Smetana, L. Zívr). Událostí se stala výstava mezinárodního surrealismu, konaná v Praze v listopadu 1947, na které se představila také naše surrealistická Skupina Ra (V. Zykmund, J. Istler, V. Tikal a další).
Po počátečních obtížích, souvisejících se znárodněním kinematografie v květnu 1945, se začal prosazovat také československý film. Siréna režiséra K. Steklého zvítězila v roce 1947 na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Vznikla také řada dalších významných filmových děl, Řeka čaruje, Čapkový povídky, Daleká cesta a další. Vytváří se slavná česká škola animovaného filmu (J. Trnka, H. Týrlová).
Vzrušenou atmosféru prvních poválečných let, která spisovatel Josef Škvorecký nazval nylonovým věkem, patrně nejbezprostředněji vyjadřovala jazzová hudba. Melodie z proslulého filmu Alexander´s Ragtime Band, zprostředkované naším fanouškům Orchestrem Karla Vlacha, zněly jako oslavná hymna nad zrozením nového poválečného světa. S Vlachovým orchestrem spolupracoval po návratu z USA také Jan Werich. Z jejich spolupráce vzešla inscenace Divotvorný hrnec, kterou na naše scény vstoupil nový žánr, muzikál.
Ostrou konfrontaci vyvolaly návrhy zákonů z oblasti školství a kultury, jmenovitě zákon o jednotné škole2, zákon divadelní a tiskový. Návrhy komunistů vesměs směřovaly k posílení státní kontroly nad kulturou a sdělovacími prostředky, zatímco jejich oponenti hájili pluralitu kulturních a názorových proudů. Spory probíhaly kolem zákonů o zestátnění rozhlasu, polemiku vyvolávalo stranické zneužívání znárodněné kinematografie. V podstatě se ale dařilo v poválečném období udržet svobodu tisku. Výjimku tvořilo opatrné psaní o Sovětském svazu. Platila totiž nepsaná zásada nekritizovat ani vnitřní poměry, ani zahraniční politiku této země. Do vydavatelské praxe občas rušivě zasáhla opatření ministerstva informaci (ministr Václav Kopecký), jimiž se nekomunistickým novinám a časopisům například omezovaly příděly papíru.