C 20 - Věda a kultura v Československu v období po 2. světové válce

A první přístroj sestavil z dětské stavebnice Merkur, kterou si půjčil o Vánocích od svých synů. Základní díly „čočkostroje“ byly zhotoveny v roce 1962. Začátkem roku 1965 byla v Praze podepsána licenční smlouva s americkou stranou na výrobu čoček a ÚMCH připravil automatické linky na jejich výrobu. Definitivním licenčním partnerem se stala firma National Patent Development Corporation. V roce 1977 prodala ČSAV bez vědomí Wichterleho patenty americké straně za částku odpovídající asi jednoročnímu výnosu z licencí a souhlasila se zrušením licenčních smluv. V roce 1978 zhotovil Wichterle prototyp nové aparatury umožňující vyrábět čočky mnohem rychleji. V roce 1982 byla výrobní linka zhotovená v ÚMCH odeslána do USA. V Československu zahájila výrobu čoček Okula Nýrsko. Otto Wichterle je autorem či spoluautorem asi 150 patentů. V roce 1990 se stal posledním předsedou ČSAV. Wichterle napsal kromě odborných publikací v roce 1992 i knihu nazvanou Vzpomínky.

Dalším významným uznáním, jehož se v této době československé vědě dostalo, bylo udělení Nobelovy ceny v r. 1959 Jaroslavu Heyrovskému za objev polarografie, výsledek výzkumu zahájeného a financovaného s přispěním České akademie věd a umění. Od roku 1962 se v Akademii a celé vědecké obci prohluboval rozpor, který byl vlastní celé české vědě a kultuře šedesátých let. V šedesátých letech byla na pracovištích ČSAV vypracována koncepce ekonomické reformy, spojená se jménem národohospodáře a od r. 1961 ředitele Ekonomického ústavu ČSAV Oty Šika. Tato koncepce byla založena na představě „třetí cesty“, totiž spojení socialistického plánování na jedné a tržních mechanismů na druhé straně. Velkým intelektuálním impulsem pro rozvoj svobodného myšlení se stala kniha vědeckého pracovníka Filosofického ústavu ČSAV Karla Kosíka Dialektika konkrétního (1963), jejíž autor zcela novým způsobem uvažoval nad dílem Marxe, Hegela a Heideggera a nad hegeliánskou jednotou myšlení, básnění a také konání. Převratnými změnami procházela i česká historiografie. Její představitelé v Historickém ústavu ČSAV, např. Josef Macek a František Graus, revidovali své dogmatické zásady z počátku padesátých let a požadovali upustit od umělé izolace výkladu českých dějin, o niž se na začátku své vědecké kariéry nemalou měrou „zasloužili“, a zařadit tyto dějiny do širšího rámce historie evropské i světové.(Historiografie je také věda, takže můžete zmínit naše historiky). Důležitým pracovištěm je také UP v Olomouci. Ta byla 21. 2. 1946 obnovena v plném rozsahu. V roce 1947 pak byla slavnostně otevřena.

Kultura

Po skončení války se mohla československá veřejnost seznámit s kulturním děním v zahraničí. Na knižních pultech se objevily překlady současné světové literatury (populární byl například John Steinbeck), na scénách našich divadel se hrála díla moderních dramatiků (např. J. P. Sartre). V kinech se promítaly filmy sovětské avantgardy (S. Ejzenštejn), stejně jako filmy britské, francouzské a jiné. Na konci roku 1946 se na plátna vrátil i Hollywood.