9. Směry kulturního a uměleckého vývoje v dlouhém 19. století.
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
9. Směry kulturního a uměleckého vývoje v dlouhém 19. století.
-
Kulturní směry:
Romantismus - je umělecký a filozofický směr a životní postoj euroamerické kultury konce 18. století a začátku 19. století. Základními kameny romantismu jsou cit, individualita (a individuální prožitek) a duše (zejména trýzněná duše). Romantismus vznikl jako reakce na monopol rozumu ve filozofii osvícenství, strohost antikou inspirovaného klasicismu. Výchozí podněty hledal v minulosti (hlavně ve středověku) a v exotických zemích. Proti osvícenskému rozumu staví romantismus často iracionální cit, proti touze znát a poznat touhu prožít a zakusit, proti známému a jasnému mystérium a tajemství, proti racionalitě fantazii. Osvícenský optimismus pokroku vystřídalo zoufalství bezmoci a odhodlání k (rovněž marné) oběti. Tyto charakteristiky jsou typické zvláště pro romantické umění (výtvarné umění, hudba), ale i životní postoje. Romantismu dala vzniknout dvě ve své době populární umělecká hnutí, která více méně reagovala na poptávku publika, a sice anglický gotický román, který v druhé polovině 18. století Anglii rozpoutal vášeň pro tajemno a středověk, a německé literární hnutí Sturm und Drang, které ovlivnilo celou generaci literátů a jejich čtenářů přelomu 18. a 19. století. Zatímco gotický román byl více formou bez hlubšího obsahu a smyslu, než komplexní literární tvar, díla hnutí Sturm und Drang, jehož čelnými představiteli byli Johann Wolfgang Goethe a Friedrich Schiller, byla a jsou vysoce ceněna pro svou vysokou literární úroveň. Romantismus našel uplatnění ve všech uměleckých disciplínách. Umělci se ve svých dílech snažili vyjádřit duchovní náplň tohoto směru prostředky, které měli k dispozici. Literatura zachycuje melancholii, stesk (oblíbený termín spleen - trudomyslnost, smutek) a boj jednotlivce proti společnosti. Malíři zobrazovali ponuré krajiny, ruiny, bouří stižené lesy. Osamocení hrdinové (na obrazech i v literatuře) trávili dlouhé hodiny v panenské přírodě, či byli zmítáni delirii a vášněmi. Hudba využívá lidových motivů i snových obrazů. Oblíbené motivy byly osamocení, noc, nebezpečí, tajemství, stesk či cesty. Nejvýznamnější osobnosti romantismu: a) české - Mácha, Frič, Erben; b) zahraniční - Byron, Scott, Shelley, Dumas, Hugo, Poe, Chopin či třeba Puškin.
Realismus - Realismus vznikl ve Francii v 2. polovině 19. století. Realismus (tj. skutečný) vznikl jako protiklad přísně slohového klasicismu i citového romantismu. Byl ovlivněn především rozvojem přírodních věd a filosofi, snaží se zachytit skutečný stav společnosti, realističtí autoři usilují o objektivní, nezúčastněný pohled. Hlavní znaky realismu: komplexní, pravdivé a věrné zachycení skutečnosti; přesné a všestranné studium společenského života, nitra člověka, zobrazení každodenního života; zobrazuje průměrného člověka, realistický román je zrcadlem společnosti, kronikou jejích mravů. V Západní tradici závaznost a výskyt realistických tendencí v umění vrcholí koncem devatenáctého století v souvislosti s nárůstem positivismu a materialismu. Představitelé - a) čeští - Borovský, Němcová, Neruda, Sládek; b) zahraniční - Gogol, Tolstoj, Dostojevskij, de Balzac, Zola, Dickens, Twain.