Dějiny raného novověku 1560 - 1580

Svatá říše římská:

Vládne zde Ferdinand I. (do roku 1564), po té Maxmilián II. (1564-1576) a ke konci období Rudolf II. (1576-1611). Maxmilián se vyznačoval značnou náboženskou tolerancí. V mládi inklinoval k protestanství. V roce 1568 např. povolil dolnorakouské šlechtě nekatolické vyznání. V tom samém roce také prohrál boje v Uhrách s Turky. Za jeho vlády došlo u nás ke zrušení kompaktát, která byla v roce 1575 nahrazena Českou konfesí, která povolovala luteránství a jiná vyznání na našem území. Maxmilián ji ale nepodepsal (pouze přislíbil její dodržování).

Zbytek světa:

V Osmanské říši završuje svoji dlouhou vládu Sülejman Nádherný (konec 1566). V roce 1562 se ještě stihnul zmocnit Sedmihradska a v roce 1565 neúspěšně obléhal Maltu. Po něm nastupuje jeho syn Selim II. Od jeho nástupu se datuje stagnace Osmanské říše. Ten uzavřel mír s Habsburky (1568) a dobyl Kypr (1570). V roce 1571 však prohrál při boji se Svatou ligou (Benátky, ) u Lepanta. V roce 1574 umírá po uklouznutí v koupelně. Po něm nastupuje Murad III. Čím dál větší moc si uzurpují velkovezíři. V Rusku pokračuje až do roku 1585 vláda Ivana IV. Hrozného. Po smrti manželky je čím dál šílenější. Vyčerpává ho Livonská válka (1558-1582), nefunkčnost opričniny (kontrola většiny statků carem a jeho opričníky). Opričninu nakonec zrušil roku 1572. Na jihu musel čelit Osmanské říši. Na konec můžeme zmínit portugalského krále Sebastiána, který si splnil svůj sen o křížové výpravě a zemřel při ní v Maroku (1578). V Itálii nadále roste vliv rodu Medici, když se Cosimo I. stává v roce 1570 velkovévodou toskánským. V Polsku Zikmundem II. Augustem roku 1571 vymírá Jagellonská dynastie (O dva roky dříve dochází k sjednocení Polska a Litvy – vzniká Polsko-litevská unie).