Dějiny raného novověku 1640 - 1660

Střední Evropa, Říše:

Po mnoha letech válčení se všechny strany pomalu začínali smiřovat s patovou situací. V Münsteru a Osnabrücku začínají už roku 1644 mírová jednání. Nakonec vše končí v těchto dvou městech roku 1648 známým Vestfálským mírem. Můžeme zmínit, že ve 40. letech se dostali Švédové na Moravu a do Čech. Dobyli Olomouc, ale Prahu a Brno se jim dobýt nepodařilo. Roku 1645 svedli vítěznou bitvu u Jankova. Třicetiletou válku nikdo nevyhrál, ale nejsilněji z něj vyšla Francie a Švédsko. Naopak např. české země ztratily Lužici. Zatímco v říši byla udržena relativní náboženská volba (pokračování konsenzu s Augšpurského míru), tak u nás po třicetileté válce je už povoleno pouze jedno náboženství a to náboženství katolické. Jako vládce pokračuje Ferdinand III., který jeho roku 1657 vystřídán Leopoldem I. U nás během vlády Ferdinanda III. vytvořena roku 1651 tzv. berní rula (soupis obcí). 1654 vzniká Karlo-Ferdinandova univerzita. Problémy mají i v Nizozemsku, které je sice uznáno mezinárodně, ale na státní úrovni dochází k nepokojům. Je sesazena oranžská dynastie (Vilém II. Oranžský, místodržící, 1652). Moci se chápe Jan de Witt. Proběhla již zmiňovaná anglo-nizozemská válka.

Zbytek Evropy:

Na severu probíhají dánsko-švédské (1643-45, 1658) a švédsko-polské války (1655). V Dánsku vládne Kristián IV. a Frederik III. (změna 1648). Ve Švédsku po smrti Gustava Adolfa (1632) vládne Kristina a po ní nastupuje roku 1654 Karel X. V Polsku vládne od roku 1648 Jan II. Kazimír. Pokračuje tam velký vliv šlechty. V Rusku nastupuje na trůn roku 1654 po Michailovi car Alexej. Za zmínku stoji Chmelnického protipolské povstání v roce (zdroje se rozchází 1648-55 nejspíše). Oblast je nakonec rozdělena mezi Polsko a Rusko (P-R válka 1654-57). V oblasti Sedmihradska stojí za zmínku Jiří Rákoczi. Osmanské říši vládne Mehmed IV. po celé období. Za zmínku určitě stojí, jeho velkovezír Mehmed Küprülü (1656 se stává), který stabilizuje úřad velkovezíra.