Dějiny raného novověku 1680 - 1700

Zde po celé období pokračuje vláda Leopolda I. V roce 1680 probíhají selské nepokoje u nás, které končí robotním patentem (viz minulé období). Také na Šumpersku probíhají čarodějnické procesy (1676-1696). Leopold musí čelit tlakům na dvou frontách. Na západě na něj tlačí Francie. Na východě Osmanská říše. Ta se roku 1683 dostává k Vídní. Je však poražena příchozí křesťanskou armádou pod vedením polského krále Jan III. Sobieského. Tato bitva je obratem ve válce. Osmanská říše je poražena u Nagyharsány (1687, někdy označována jako druhá bitva u Moháče) a po té o deset let později v bitvě u Zenty. Válka s Tureckem končí Karlovickým mírem (1699). S Francii probíhá již zmiňovaná devítiletá válka. Jedním z problémů monarchie byla situace v Uhrách, kde docházelo k pravidelným povstáním.

Zbytek světa:

Ve Švédsku se daří absolutisticky vládnout Karlu XI. Po něm nastupuje roku 1697 jeho syn Karel XII. V Dánsku vládne až do roku 1699 Kristián V. Roku 1683 formuluje dánský zákoník a roku 1688 i registr pozemků. V Polsku vládne Jan III. Sobieski, který se hlavně proslavil svým triumfálním příjezdem k Vídni. Roku 1686 uzavírá ,,věčný mír“ s Ruskem, který ale nebyl pro Polsko moc výhodný. Ztrácí mnohá území na východě země. V roce 1696 po něm nastupuje saský kurfiřt August II. Silný z dynastie Wettinů. V Rusku vládne po celé období Petr I. Veliký. Z počátku Petr vládne pod vlivem jeho matky a sestry. Až roku 1689 se převratem proti vlastní sestře Žofii ujímá moci. Petrova politika se nese v duchu války proti Osmanské říši. Zmocňuje se Azova a ústí řeky Don. V roce 1697 se vydal na tajnou cestu po západních státech, během této cesty propuklo v Rusku povstání střelců, které však bylo krutě potlačeno. Osmanské říší do roku 1687 vládne Mehmed IV. Za zmínku stojí poprava Kara Mustafi (velkovezír, po neúspěchu u Vídně). Nakonec byl Mehmed IV. sesazen janičáry. Po něm nastupuje Sulejman II. a v roce 1691 Ahmed II. a po něm zase roku 1695 Mustafa II.