2. Mínojské a mykénské období antických dějin - základní teze
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
ŘECKO
2. MÍNOJSKÉ A MYKÉNSKÉ OBDOBÍ ANTICKÝCH DĚJIN
Základní teze:
yysvětlení pojmů mínojský a mykénský:
pojem mínojský – odvozen od pojmenování legendárního knósského krále Mínoa či se mohlo jednat o titul krále,
adjektivum mykénský má svůj základ v názvu řecké lokality Mykény, kde vznikl nejvýznamnější z paláců mykénské doby, Mykény se staly nejdůležitější centrem mykénské kultury,
dva významní archeologové spojení s počátky studia mykénské a mínojské kultury:
Heinrich Schliemann (1822-1890), německý obchodník a archeolog, výzkumy v Tróji (od 1871) a v Mykénách (1874, 1876), objevitel mykénské kultury,
Arthur Evans (1851-1941), britský archeolog, vykopávky v Knóssu (začátek v roce 1900), objevitel mínojské kultury,
základní charakteristika mínojské kultury:
datace: asi přelom 3/2. tisíciletí př. n. l.-asi pol. 14. století př. n. l.,
obyvatelstvo: neznámého etnického původu, nazývané souhrnně Pelasgové, po roce 1450 příchod Řeků (Achájů) na Krétu, kteří se zde stali vládnoucí vrstvou,
paláce: základní administrativní, hospodářská, náboženská a kulturní centra jednotlivých oblastí, nejvýznamnějšími se na Krétě staly paláce v Knóssu, Faistu, Malii, Hagii Triadě, Kato Zakru, které byly centry měst, krétská města jsou nejstarší v Evropě,
státní zřízení: v čele jednotlivých paláců stáli vládci – králové, opírající se o vrstvu bohaté aristokracie, jejich moc nebyla neomezená, jednotlivé státy byly nezávislé,
hospodářství: redistributivní, do paláců se koncentrovaly dodávky zemědělců i řemeslníků a byly přerozdělovány potřebným skupinám obyvatelstva, včetně aristokracie, úředníků a kněží, základem zemědělské produkce bylo pěstování obilí, vinné révy, oliv, zeleniny, ovoce, rozvíjel se i chov dobytka, koz a ovcí, důležitou roli hrála specializovaná řemesla (zpracování mědi a pak bronzu) a obchodní kontakty s Egyptem, Babylonem, syro-palestinskou oblastí, Malou Asií i Řeckem (hl. suroviny a luxusní zboží),
písmo: piktografické (hieroglyfické, disk z Faistu), lineární písmo A a lineární písmo B (to bylo rozluštěno v roce 1952 britským architektem Michaelem Ventrisem a britským klasickým filologem Johnem Chadwickem, jeho jazykem byla nejstarší podoba řečtiny), psalo se na hliněné tabulky,
náboženství: propojení kultu s vrcholky hor, jeskyněmi, posvátnými stromy i s paláci, uctívání bohyně Potnia (Paní, Vládkyně), velká role kultu býka (stylizované býčí rohy), častým archeologickým nálezem na Krétě je také dvojitá sekera (labrys) – viz slovo labyrinthos (palác v Knóssu), po příchodu Řeků uctívání řeckých božstev,
umění: architektura paláců, jejich základem bylo ústřední nádvoří, kolem kterého vznikaly různé obytné a hospodářské místnosti, vyspělé malířství – především fresky s motivy z okruhu mořské flóry a fauny (např. proslulá freska delfínů v knósském paláci), ojediněle zobrazováni i lidé (např. freska Prince či freska tzv. Pařížanky – obě z Knóssu), keramika – zejména tzv. kamarské vázy, zdobené bílou a červenou barvou, umělecká kamenořezba,
hlavní mýty ke Krétě: Európa a Zeus (syn Mínos), Daidalos a Ikaros, Théseus a Ariadna,
zánik minojské kultury: dáván některými badateli původně do souvislosti s výbuchem sopky na ostrově Théra (dn. Santorin), datace výbuchu do doby okolo 1500 př. n. l., ale radiokarbonová datace – 1645-1600 př. n. l., dnes tato hypotéza opuštěna, okolo 1450 př. n. l. zánik paláců s výjimkou Knóssu, ten přežívá ještě asi do doby okolo 1380 př. n. l., možné příčiny (? zemětřesení, požár, útok z pevniny?).