2. Mínojské a mykénské období antických dějin - základní teze

datace: příchod Řeků do pevninského Řecka na přelomu 3/2 tisíciletí př. n. l., vrcholné období mykénské kultury 14.-13. století př. n. l., zánik 12. století př. n. l.,

paláce: Mykény, Tíryns, Pylos, Orchomenos, Théby, Iolkos, mezi významné mykénské lokality také patřila Sparta, v Athénách se našly pozůstatky mykénských hradeb,

státní zřízení: mělo podobný charakter jako na Krétě, zdá se však, že moc králů byla ve státech mykénského Řecka dominantnější než na Krétě, jednotliví králové vládli v nezávislých státech,

hospodářství: redistributivní, základem bylo zemědělství a chov dobytka, pěstovalo se obilí, vinná réva, olivy, fíky, rozvoj specializované řemeslné výroby, obchodní kontakty s Egyptem, syrsko-palestinskou oblastí, Malou Asií, pevninským Řeckem, Itálií (především suroviny, luxusní zboží),

písmo: lineární písmo B, tabulky s písmem nalezeny především v Pylu,

náboženství: v pramenech se už objevují jména olympských bohů a bohyň (Zeus, Héra, Poseidón, Hermés, Athéna, Artemis atd.),

umění: architektura paláců, byly opevněné hradbami, jejich základním architektonickým prvkem bylo megaron – obdélníková síň se stropem podepřeným čtyřmi sloupy s ohništěm uprostřed, architektura hrobů – Mykény (šachtové hroby i tholové hroby – hrobky kruhového půdorysu s nepravou klenbou, nejznámější je tzv. Átreova pokladnice v Mykénách), fresky – přírodní i válečné motivy, umělecká řemesla – např. zpracování zlata (slavná Agamemnonova maska z Mykén),

hlavní mýty k Mykénám: Pelops (Peloponnéský poloostrov), Perseus, Héraklés, Agamemnon a Klytaimnéstra, Orestés a Élektra, Agamemnon pak v tzv. trojském cyklu,

zánik: 12. století př. n. l., jeho příčiny – více hypotéz: nejpravděpodobnější – stěhování tzv. mořských národů, starší literatura zdůrazňovala jako rozhodující příčinu zániku mykénské kultury tzv. dórské stěhování, tj. příchod Dórů na řeckou pevninu.