Antické tradice v Olomouci - základní teze, literatura a obrazové přílohy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
prvky antické architektury na příkladu některé olomoucké stavební památky:
příkladem využití antických architektonických prvků v olomoucké architektuře mohou být např. dvě stavby slavného olomouckého rodáka, architekta Huberta Austa, žáka profesora Josipa Plečnika, tento architekt slovinského původu se mj. významně podílel na přestavbě Pražského hradu ve 20. a 30. letech 20. století, jedná se Husův sbor Církve československé (ulice u Husova sboru) a mauzoleum Jihoslovanů (mauzoleum jugoslávských vojínů, Bezručovy sady v Olomouci),
Husův sbor Církve československé: jeho projekt Aust vypracoval v roce 1925 ve spolupráci s architektem Ladislavem Skřivánkem, jádrem návrhu se stala výstavba budovy ve slohu funkcionalistického dekorativismu, zvnějšku je stavba pozoruhodná výrazným čelním prvkem vystupujícího schodiště, mohutným sloupovím a střešní kupolí,
Mauzoleum jugoslávských vojínů: jde o stavbu ve stylu monumentálního neoklasicismu, Aust ji navrhl v roce 1926, sochařská výzdoba mauzolea je dílem významného českého akademického sochaře Julia Pelikána, který strávil část svého života v Olomouci,
památník má podobu antické stavby, k jejímž dominantním prvkům náleží kopule a předsunuté dórské sloupoví, uvnitř jsou uloženy ostatky 1188 jugoslávských vojáků, kteří zemřeli v olomouckých nemocnicích v průběhu první světové války, dnes je celá stavba ve velmi špatném stavu,
motivy Ovidiových Proměn na Hauenschildově paláci:
palác se nachází na Dolním náměstí, jedná se o renesanční palác, přestavěný v barokním stylu, jeho pojmenování souvisí s jedním z jeho majitelů, Štěpánem Hauenschildem, zámožným olomouckým obchodníkem, který palác začal po roce 1586 přestavovat, nejcennější částí domu je kamenicky provedená ornamentální dekorace fasád,
dominantou paláce je nárožní arkýř s figurálními reliéfy, ve dvou řadách ho zdobí šest desek se scénami inspirovanými dílem římského básníka Publia Ovidia Nasona Proměny, jako vzor pro tuto výzdobu posloužilo jejímu neznámému autorovi jedno z četných ilustrovaných vydání Proměn s dřevořezy norimberského rytce Virgila Solise (16. století),
v prvním poschodí to jsou zprava: Pýramos a Thisbé, Diana v lázni, Smrt Aktaiónova, ve druhém poschodí: Prokné a Filomélé, Pentheus a Bacchos, Pentheova smrt, dvě desky z každého poschodí jsou si významově blízké, v prvním případě je spojuje motiv extrémně silné lásky, dvě prostřední téma člověka protivícího se vůli bohů a dvě zbývající neodvratná záhuba takového jedince, náměty lze chápat jako morální apel na uměřenost v lásce, cudnost a pokoru před bohem,
motiv rodiny perského krále Dáreia III. před Alexandrem Velikým v malířské výzdobě budovy proboštství:
v patře jejího zadního křídla, dnes budově rektorátu Univerzity Palackého v Olomouci, které bylo dostavěno roku 1789, je umístěn rozsáhlý slavností sál, na jehož stropě je namalována rozlehlá freska malíře Karla Františka Toppera, freska vyobrazuje rodinu perského krále Dáreia III. před Alexandrem Velikým, který se koří před vítězem po rozhodující bitvě u Gaugamél, předlohou této olomoucké malby je vyobrazení z alba Heroicae virtutis imagines z roku 1691, které reprodukuje nástěnnou malbu z Venušina sálu v Palazzo Pitti ve Florencii,
malba je signována monogramem C. F. T. na obojku psa, kterého drží na vodítku chlapec,
figurální štukové reliéfy znázorňují bohyně Venuši, Dianu, Junonu a Minervu,
novorenesanční vstupní průčelí zadní budovy je završené trojúhelníkovým štítem (tympanonem) s akroteriem,