7. Papyrus

7. Papyrus

• Charta (latinsky), Biblus (řecky), Charta Romana (papežská kancelář)

• papyrologie – pomocná věda paleografická

• 4/3. tis. př. K. – Egypt/Núbie – 1. pokusy s papyrem

• 5. stol. př. K. – Řecko

• 3. stol. př. K. – Řím

• výroba v Egyptě (J) na horním toku Nilu, v dolním toku Nilu v deltě, v Sýrii

• jih Itálie + Sicílie – kolem roku 1000 papyrus mizí z běžného používání v Evropě

• cyperus papyrus – rostlina

• rostlina se nařezala na části – rozdělení podle tloušťky a délky, skládalo se podélně a pak druhá vrstva příčně – sušil se, vyklepal se kladívkem a vyhladil škeblí nebo slon. Kostí

• rozlišoval se podle šířky

• napojovaly se na sebe – rotulus (svitek) – většinou popsaný jen z 1 strany, do sloupců

• podle výšky a zpracování: kvalitnější – charta hieratica, augustea, claudia, liviana

méně kvalitní – charta fanniana, emporitica

• opistograf – svitek popsaný z obou stran

• 1. list rotulu – protokol

• poslední list rotulu – eschatokol, přivěšení lístečku s názvem díla, aby se nemusel svitek rozhalovat = index

Nálezy papyru:

1. Starověké – Herculaneum (1752-1754) – dům Carponia Pisona – 800 rotulů (79. p. K.)

Oxyrhynchos (19/20. stol.) – 300 lit. památek a 2000 listin ze 3/4 st. po K.

1. Středověké – zlomky papyrových kodexů z 6. -10. stol.

Josefus Flavius Antiquitates Iudaicae v Miláně (6.st.)

Vídeňský zlomek sv. Hilaria z Poitiers (6. st.)

Pařížský (ženevský, petrohradský) zlomek sv. Augustina (7. st.)

Listiny z biskupské a městské kanceláře v Ravenně