1. Metody a problémy regionálních dějin

Popisné práce bez rozboru a hodnocení

Pokud pracují s prameny, tak špatně (ale oni ani nejsou schopni je přečíst)

Tento způsob převažuje

3) kombinovaný typ

• Část napíše profesionál a část vlastivědný nadšenec

• Často píšou důchodci („ještě to zažili“ )

• Neví, kde hledat, co hledat

• Neadekvátní literární podání

• Mezerovité, mnoha věcných chyb, ledabylost při dodržení základních jazykových a gramatických pravidel

Dějiny závodů – velice specifické, ale do regionálek to patří

• Dr. Viktořík – dějiny podniků

• Po roce 1989 privatizace nadnárodních řetězců – ti nemají zájem, aby se v tom někdo šťoural

I dějiny jiných institucí – far, škol, hasičských jednot, sokolských jednot, jednotlivé spolky -> k těmto tématům se často uchylují studenti

Práce na RD nesmíme podceňovat!

Jak zajistit kvalitu prací v RD?

• Před r. 1989 byla cenzura – podrobování průzkumu (po stránce ideologické)

• Cenzura skončila

• Upozorňovat na nedostatky v publikovaných recenzích (ale to už je pozdě)

• Osvěta vůči starostům – snažit se je upozorňovat, že by to mělo být svěřováno profesionálům

• Vlastivědní nadšenci mají v lokalitách silnou pozici

• Ty práce se totiž čtou!

Amatéři – často mnoho obrázků, žádný text

Dvě korektury – u druhé zkontrolovat, jestli to fakt opravili

Při přípravě obrazového materiálu do knihy se spolupráce s nadšenci hodí

Lektorování – zajištění kvality

• Často nejde, protože je mnoho nedostatků (musel by to prakticky celé přepsat)

• Řada autorů si myslí, že to nepotřebuje

• Netýká se jen RD, i u jiných historických odborných knih (potřeba aspoň 2)

Neotřelý styl je populárnější, čtivější… - NE, i historik měl napsat odborný text tak, aby byl přijatelný pro širokou veřejnost

• Vysvětlování cizích slov

• Nerozvíjet teoretické koncepty – čtenáře to nezajímá

• Pokud vysvětlení, tak konkrétním příkladem

Amatéři nepíší čtivěji než odborníci – je to člověk od člověka!

Pokud amatér píše čtivě – tak je to čtivost na úkor obsahu

Jak velký má být autorský kolektiv při přípravě práce k RD

• Vycházet z rozsahu dochovaného pramenného materiálu

  • Pokud je toho hodně, tak to jeden člověk nedá

  • Čím víc pramenů, tím větší kolektiv

  • Rozdělit si roky…

Jak má být rozsáhlý text

• Přiměřené významu lokality

• Vesnice se 100 obyvateli asi nemusí mít 500 stran

  • Spíš mezi 100 – 200 stranami

• Dějiny větších měst – díla často vícesvazková

• Ideální příklady neexistují

• Hlavně prozkoumat všechny prameny – ale nemusí být hned vše v knize, jen to relevantní

Tematické kapitoly – o faře, škole, řemeslech, válkách, spolcích, životních pohromách…

• Zmizí z toho příběh, děj

• spíš pro jednotný text, který může být doprovázen tematickou kapitolou

• Je jasné, že tam chceme přidat svého předka – spíš do přílohy, seznamy se blbě čtou v textu