Suroviny v pravěku - hlína, kost, textilie

Keramika – hlína

Povrch nádob byl před vypalováním hlazen a leštěn, nebo naopak zdrsněn rytím, otištěním kroucené šňůry, mušlí atd. (ve starší době měly některé úpravy i význam funkční – plastické pásky, laloky a pupky sloužily k uchopení).

Po vysušení byly nádoby vypalovány, ve starších dobách převážně na jednoduchých polootevřených ohništích za teploty kolem 700 – 800 °C. Později byly vypalovány v hrnčířských pecích - dokonalé pece s roštem jsou doloženy ve střední Evropě z doby laténské).

Po vychladnutí mohlo docházet k dalším úpravám povrchu, např. v neolitu k malování, ale na Předním Východě již i ke glazování nanesením speciálních prášků, které se po dalším vypálení změnily na skelný povlak (ve střední Evropě se glazura zobecňuje až ve 12. – 13. stol. n. l.).

Dřevo

Nejčastější a snadno opracovatelná surovina – jako topivo, popel a hnojivo. Ze dřeva lidé vyráběli předměty od jednoduchého kyje po předměty denního užitku a stavby. Dřevo se dochovalo jen v příznivých podmínkách, většinou ve vlhkém kyselém prostředí, např. v rašelinách, slatích nebo v pouštích a tundrách. Nejčastěji jsou archeologicky doloženy spálené či zuhelnatělé dřevěné výrobky.

Nálezy dokládají domácí náčiní (lžíce, kvedlačky, nádoby), zemědělské nářadí (vidle, hrábě, lopaty, jednoduchá oradla, těla srpů s ostřím z pazourkových čepelí), komunikační prostředky (lodě s pádly, saně, vozy s plnými koly, hatě), části zbraní nebo nástrojů (rukojeti a pochvy dýk, luky a ratiště šípů), příbytky (části staveb i celé sruby) a jiné stavby (opevnění nebo jeho části, např. kůlové hradby – palisády), pohřební a kultovní objekty a předměty (schránky pro zemřelé – „rakve“, různé hrobové konstrukce, např. vyložení stěn a překrytí hrobové jámy prkny a břevny nebo palisádové vymezení mohylového násypu; vyřezávaná plastika) a konečně ozdoby.

Kost, roh, paroh

Jako materiál byl využívaný již od nejstarších dob. Různé hroty sloužily jako oštěpy, harpuny, šipky
a při zpracování kůže a snad dřeva. Některé parohovité nástroje („kopáče“), mohly být užity při vykopávání jedlích kořenů i při budování příbytků.

V neolitu byly již k dispozici lepší technické podmínky a objevuje se přichycení na různorodá topůrka. Rozšířil se počet předmětů z kosti – brusle, sanice, součásti luku, ale jsou z ní i dobré nástroje, kromě seker zvláště dlátka.

V době bronzové lze zaznamenat ústup pracovních nástrojů z kosti (běžné jsou dále hroty, šídla).
A začala mít především funkci doplňkového materiálu – střenky dýk, nožů, zápony opasků nebo se rozmnožuje počet ozdob, které jsou oblíbeny již od paleolitu.

Výrobní principy zůstávají v podstatě nezměněny po celý pravěk. Kromě nástrojů, ozdob, toaletních potřeb (jehlice, jehelníčky, rukojeti, hřebeny, prsteny atd.) byly vyráběny i hrací náčiní (vrhací kostky) a zvukové nástroje (bručáky, píšťalky aj.)