Avantgarda - expresionismus a kubismus

expresionismus mimo německo a mimo skupiny

• Max Beckmann - individualista. Přejal impresionismus, ale s tlumeným, lomeným koloritem. Stísněnost, pouliční a katastrofické výjevy. S Dixem a Groszem reprezentoval po válce sociálně kritické malířství

• Otto Dix - expresionistické tendence, ale uplatňuje veristické tendence a staromistrovskou techniku. Tvrdá kritika války a poměrů ve Výmarské republice

• George Grosz - představitel sociálně kritického malířství, fascinován kresbami dětí a lidových projevů. Později významný představitel Berlínského dadaismu

• Constant Permeke - belgický epxresionista. Tmavý pastózní kolorit, náměty ze života chudých lidí, stísněný výraz a patos.

• Oskar Kokoschka - Rakušan, v mládí ovlivně secesí, psal básně a divadelní hry. Spolupracoval s časopisem Der Sturm a skupinou Die Brucke. Řada expresionistických podobizen (Herwarth Walden, 1910) a krajin

• Egon Schiele - začínal pod vlivem Klimta, po roce 1910 expresionistické podobizny a symbolické autoportréty. Akty nabité erotickým napětím. Morbidní grotesknost a extatický rukopis

• Pařížská škola - malíři různých národností spojených věkem a židovským původem: Amedeo Modigliani -osobitý styl, stojí mimo avantgardní směry, celý život zoufale chudý, Marc Chagall - není expresionista, fantastické, vesnické obrazy, obraz je stav duše, Chaim Soutine - mršiny, expresivní, brutální obrazy, energická deformace a barevná nadsázka

kubismus

• z francouzského le cube - krychle. Počátek 20. století, má však dlouhodobý vliv

• odmítají klasickou perspektivu, odmítají subjektivitu a dekorativní kvality předchozích směrů

• předchůdci kubismu jsou El Greco, Paul Cézanne a negerské skulptury (svoboda tvaru, exprese, deformace)

• zjednodušení formy a barevnosti, mnohopohledovost.

• protokubismus (1907-1909) - první kubistické znaky, zjednodušení formy, hranatost tvarů, negerský vliv - Slečny z Avignonu

• analytický kubismus - intelektuální, analytický rozklad tvaru předmětů. Důsledné zobrazení z různých stran. Prostupnost, proměnlivost a nepostižitelnost - obraz se stává rébusem, labyrintem v němž divák ztrácí orientaci. Rozkladu předmětu a jeho analýze se podřizuje všechno - tlumí se barevnost (skoro monochrom), nevybírají se neemotivní, neutrální náměty (zátiší), Dívka s Mandolínou (1910)

• syntetický kubismus - kubismus se přibližuje abstrakci, výtvarné prostředky se osamostatňují (linie, barva, textura) a stávají se nezávislými prvky. Objevuje se technika koláže, která dále stupňuje paradox mezi reálným a fiktivním. Malířské prvky vystupují z obrazu směrem k divákovi - opak renesančního iluzionistického okna do světa. Trvá až do 20.let

• později nastupují lyrický kubismus a surrealistický či imaginativní kubismus (20. a 30.léta)

• Georges Braque - vývoj kubismu je spjat s vývojem Braqua a Picassa, kteří se vzájemně ovlivňovali a také se těžko rozlišovali. Braque raději maluje zátiší a krajiny (Picasso i portréty a postavy). V analytickém období je průbojnější v kubistických optických paradoxech, předměty se vtipně prolínají. Užívá písmena a hudební symboly (rozbití iluzivního pojetí malířství). V období syntetického kubismu se oba malíři diferenciují - Brague je klidnější, svědomitější a decentnější

• Juan Gris - španěl, přímá návaznost na Picassa a Braqua. Narozdíl od Picassa zdůrazňuje vášnivý i asketický mysticismus

• pařížská kubistická škola - skupina Section d´Or (zlatý řez) - jsou aktivní a vystavují, Brague a Picasso v Paříži nevystavují od r. 1910. Jean Metzinger, Jacques Villon, jeho mladší bratr Marcel Duchamp, Robert Delaunay

• kubismus působí na většinu malířů své doby, proniká i do USA (výstava kubistů Armory Show 1913 - skandál) ovlivňuje například američana Maxe Webera, Josepha Stellu