Kultura antického Říma

v období republikánském (510-31) - realismus etruský, později řecký a helénský

po připojení Řecka - dovoz uloupených soch - sochaři (často řekové) provádějí četné kopie - z této doby podobizny. Bronzové sochy Řečníka a Bruta jsou ještě etruské.

psychologické podobizny osobností 1.st BC (Pompeius, Cicero, Brutus), od Caesara idealizující tendence

císařské období - vrchol (1st AD) a úpadek (od 2.pol 2st. AD). Ve 4st. abstraktní schématizmus

hlavní druhy sochařství - podobizna (hlava, bysta, postava, jezdecká socha), historický reliéf (narozdíl od řeckého popisuje skutečné události, nikoliv alegorické). Sochy bohů tvoří menšinu

skulptura (kamenictví: mramor i barevný, glyptika: kameje a gemmy), plastika (keramika, bronz, štuk)

uplatňuje se i sochařství dekorativní

vývoj realismus->idealismus->klasicismus->iluzionismus->programový klasicismus ->abstraktní schématis.

Augustus - rozvoj klasicismu - záměrné napodobování soch z 5st. BC - Augustus z Primaporty (Polykleitův kánon), reliéfy na Ara Pacis Augustae - inspirovány Panathénajským reliéfem.

řecká touha po ideální kráse se stýká s římským realismem. V reliéfu se objevuje iluzionismus

iluzionismus (Flaviovci) - reliéfy Titova oblouku (dobytí Jeruzaléma, 70AD)

Traianův sloup - iluzionismus i klasicismus (113, válka s Dáky)

Po krátkém Hadránově klasicismu, byl postupně iluzionismus potlačován abstraktní tendencí - prostor opět tvořen v pásové perspektivě - Sloup Marca Aurelia (válka s Markomany a Kvády)

abstraktní tendence - tíhne ke kresebnému a plošnému zjednodušení - zesílila za Septimia Severa (vítězný oblouk r. 203 - válka s Parthy) a vrcholí za Konstantina (oblouk r.312 - vítězství nad císařem Maxentiem)

podobizna císařů - základ v helénistickém zbožštěněném portrétu, avšak převládne římsky realismus až naturalismus - Vespasianus, Traianus, Marcus Aurelius, Caracalla, Diokletianus.

jediný jezdecký portrét je Marcus Aurelius (byl považován za sv. Konstantina a tak nebyl zničen)

ve 4st. úpadek i v podobizně (anatomicky i věrností), monumentalita nahrazena kolosalitou. Klesá úroveň techniky. Provincie si upravují oficiální umění (Porýní, Galie, Egypta, Řecko atd.) - řemeslná úroveň

od 2st. kamenné sarkofágy

v úpadku kvalitní pouze drobné sochařství (diptycha ze slonoviny)

význam do budoucna: portrétní realismus, iluzionismus. Pozdní doba inspiruje středověk, raná klasicismus.

I malířství přebírá etruské a helénistické vlivy - realismus, podobizna, hel. krajina, žánrové malby, zátiší

monumentální (freska, mozaika, enkaustika), desková (tempera, enkaustika), knižní (tempera, kvaš)

nejvíce nástěnných. Deskové zanikly (až na fajjúmské portréty)

vývoj - 4 pompejské slohy (díky vykopávkám v Pompejích - objeveny posloupnosti a vývoj)

Pompeje byly poničeny zemětřesením (63AD), přestaveny a následně zničeny sopkou (24.srpna 79) - společně Herculaneum a Stabiae. Objeveny r.1600 (Domenico Fontana), odkryty 1748, zkoumány 1860+

1. pompejský sloh (cca 125BC - 75BC) - inkrustační - napodobuje vykládání stěn bar. kamenem či dřevem

2. pompejský sloh (cca 75BC - 0) - iluzionistický - zdání skutečné architektury, fiktivní průhledy do sloupových síní nebo do krajiny. V polích mezi sloupy byly figurální motivy (dům mystérií v Pompejích)

3. pompejský sloh (doba císařska, 1.pol 1st. AD) - ornamentální (orientalizující) - kombinuje iluzionistický sloh s dekorativními plochami - symetrický ornament (girlandy, lístky, květy) - vzniká v Alexandrii

4. pompejský sloh (doba císaře Nerona, konec 1st.) - barokní - silný iluzionismus, bujná fantazie architektonické logiky, nadměrné množství ornamentů (Zlatý dům Neronův, dům Vettiů v Pompejích)

fajjúmské portréty (2-3st AD) - destičky vkládáné do vík rakví. Realismus, rozšířené oči (posmrtný život), tempera a enkaustika. (Podobizna mladé ženy v NG)

knižní ilustrace - navazuje na helénistický svitek a užívá pozdně antický iluzionismus. Od 4st. AD převládá kodex. Obraz se odloučil od textu. Odklon od iluzionismu k lineárnímu a plošnému stylu. Úpadek - ztráta kontaktu s realitou, kopírování. Málo památek (dva vergiliovské kodexy ve Vatikánu 4/5st a 6st AD)

užité umění - zvyšování životní úrovně - touha po luxusu. Nábytek (stoly, lehátka, postele, lampy), sklo (již foukané), kovotepectví (reliéfní dekorace - vázy ze stříbra, ze zlata šperky a medaile), glyptika (gemmy a kameje z drahokamů a polodrahokamů - Kamej vídeňská, Velká kamej francouzská), pro obyčejné lidi ze skla. Keramika - tzv. pečetěná - červeně glazovaná s raženými vzory.