9_Zdravotnicka_prevence
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Asepse - nepřítomnost choroboplodných zárodků (jako jsou bakterie, viry, plísně či paraziti)
Zvýšení odolnosti vnímavých osob
-
Zdravotní výchova
-
Aktivní imunizace, pasivní imunizace, karanténa
Cílem opatření je eliminace – dlouhodobé územní přerušení procesu šíření nákazy a snížení výskytu nemocí na minimální hodnoty
Upřednostňována je i eradikace – stav celosvětového vymýcení patogenního agens a vymýcení příslušného infekčního onemocnění, jehož vlivem mohou být zrušena protiepidemická opatření
Epidemiologická opatření zaměřená na zvýšení odolnosti populace
Imunizační program v ČR
Očkování dělíme podle potřebnosti a je stanoveno vyhláškou č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem (299/2010 Sb.)
-
Pravidelné očkování, rutinní, povinné podle očkovacího kalendáře
TBC, pertuse, záškrt, tetanus, Haemophilus influenzae B, poliomyelitida, VHB, spalničky, zarděnky, parotitida, pneumokokové nákazy
-
Zvláštní – pro zvláštní „rizikové“ skupiny obyvatel
VHB, VHA + B, vzteklina, tetanus
-
Mimořádné – v případě mimořádné epidemiologické situace
-
Při úrazech, poranění anebo nehojících se ranách (tetanus)
-
Při cestách do zahraničí
-
Infekční choroby související se sociálním prostředím, migrací a cestovním ruchem
Alimentární nákazy
Transmisivní nákazy
Sexuálně přenosné choroby
-
Organizační formy výuky
Organizační formy výuky
Vnější organizační rámec vyučovacího procesu
Uspořádání vyučovacího procesu v prostoru a čase - vytvoření prostředí a organizace činnosti učitele i žáka při vyučování
Pro uspořádání výuky jsou z pohledu učitele důležitá dvě hlediska:
-
„S kým a jak pracuje“
-
Zda se jedná v krajních případech o výuku individuální nebo hromadnou, do jaké míry se daří výuku vztahovat k jednotlivým žákům čili individualizovat a do jaké míry je podporována spolupráce žáky
-
„Kde výuka probíhá“
-
Zda v tradiční učebně, nebo ve specializované učebně, případně v přirozeném prostředí
Klasifikace organizačních forem výuky
Klasifikuje je Maňák a to podle:
-
Vztahu k osobnosti žáka/studenta – individuální, skupinová, hromadná, individualizovaná
-
Charakteru výukového prostředí – výuka ve třídě, v odborné učebně, v laboratoři, v dílně, na školním pozemku, vycházka, exkurze, domácí úkoly
-
Délky trvání – vyučovací hodina, zkrácená vyučovací hodina, dvouhodinová výuka, vysokoškolská lekce, seminář, speciální kurzy
Klasifikace organizačních forem výuky
-
Formy individuálního vyučování
Považována za nejstarší organizační formu výuky používanou již ve starověku a středověku
Běžně se ale používá i dnes – jedná se o trvalejší kontakt jednoho učitele a jednoho žáka, např.: v základních uměleckých školách, na konzervatořích, při tréninku sportovců, výuce cizího jazyka
Typické znaky:
-
Žáci jsou zpravidla shromážděni v jedné místnosti, jsou různého věku, úrovně vědomostí, i jejich počet je různý
-
Jeden učitel vyučuje, nebo řídí činnost jednotlivých žáků. Každý pracuje individuálně, nijak navzájem nespolupracují
-
Doba vyučování je volná, není přesně určená v časových jednotkách v průběhu dne ale ani v průběhu roku
-
Rozmístění žáků a věcných prostředků je libovolné a není nijak přesně určeno
-