Římské právo 4.11. přednáška

Římské právo 4.10. – přednáška – právo osob

1.

Když někdo koupí svobodného člověka jako otroka, tak se na tuto smlouvu nehledí, protože svobodný člověk nemůže být prodán.

Tak se dá dobře podvádět, jeden prodá druhého svobodného občana třetímu, dva s penězi zmizí a rozdělí si, schovávají se, dokud se žaloba nepromlčí. Ulpián to řeší tak, že tento podvodník nemůže z otroctví vyjít, dokud nebude zaplacena částka, která za něj byla zaplacena. Tímto Ulpián potlačuje svobodu římského občana ve prospěch veřejného pořádku a spravedlnosti

Poznámka: stáhnout dokument z rimskepravo.cz

Podmínka pro trestnost takového jednání je min. věk 20 let. Což je ochrana jedinců s mladickou nerozvážností. (ženy jsou dospělé ve 12 a muži ve 14 – to souvisí se schopností plození, však věděli, že tato schopnost neznamená rozum)

Nebylo možné prodat svobodného jako otroka, taková koupě byla neplatná ap initio (od počátku) – jako by nikdy nebyla uzavřena, Římané nesnášeli podvod.

2.

Před Hadriánovým rozhodnutím je otec pánem nad životem i smrtí, může zabít kohokoliv z rodiny, či otroků.

Mores familias = mravy rodiny. Moc otce se těmito mravy omezuje, však velmi pomalu.

Manželství v Římě není právní vztah, dnes ale ano. Dnes se uzavírá na úřadě, v kostele a trvá až do smrti/rozvodu. V Římě se rozlišuje faktické uzavření manželství a neformální uzavření s obřadem a břečťanem zachycené v básni Bukolika. Manželství je oficiální, když se formálně převede moc nad manželkou pod otce manžela. Tato formalita se dala provést několika způsoby – např. snoubenci společně jedli špaldový koláč za přítomnosti prétora, čímž přešla pod moc otce svého manžela. Také se to mohlo provést koupí formálního charakteru, ale bylo to stejné (stejný obřad) jako při koupi jiných věcí. Také může jít o vydržení, manželka je věcí movitou s jednoroční lhůtou. Už v zákoně 12 D je způsob, jak se tomuto vydržení ve lhůtě jednoho roku vyhnout, a to pomocí tří nocí strávených u svého otce.

Manželství bez uvedení do moci svého manžela – jeho otce je platné, ale žena je stále pod mocí svého otce. Takové manželství se uzavíralo slavnostním uvedením do domu manžela. Je možné provdat ženu i v nepřítomnosti jejího manžela – může být uvedena do domu někým jiným, pověřeným manželem. To jde jen v nepřítomnosti manžela, bez přítomnosti manželky to nejde. Manželství trvá tak dlouho, dokud mezi manžely trvá manželská náklonost. To se projevuje tak, že se manželka ke svému manželovi chová jako manželka na veřejnosti. (povinnost věrnosti stíhá jen manželku, ne manžela, ten může klidně mít konkubínu; to mění až křesťanství.)

Manželství musí být svobodné, ženich i nevěsta se mohli uzavření manželství bránit, pokud jim byl vybrán neadekvátní protějšek.