Ochrana_ovzduší

typy zdrojů znečišťování - jednotlivé konkrétní zdroje lze typově třídit podle několika různých kritérií s ohledem na účel klasifikace.

podle původu

• přirozené (sopka)

• antropogenní (komín)

podle doby působení

• kontinuální (komín)

• diskontinuální (požáry spojené s únikem, př. požár pneumatik, výbuchy př. vojenského skladu, silvestr, únik chemikálie z chemičky)

podle geometrické konfigurace

• bodové (komín)

• liniové (komunikace-silnice, dálnice-intenzita, určité množství látek)

• plošné (povrchový důl, štěrkovna, obytná čtvrt´)

podle vertikálního umístění

• přízemní (výfuky, ohniště, komín domu)

• vyvýšené (komín-usnadňuje rozptyl)

• výškové (letadlo)

podle prostorové stálosti

• stacionární (nejde s ním hnout)

• mobilní (kola, naložení, př. sbíječky, lesní technika, sekačka, gril)

podle procesu uvolňování emisí

• spalovací (továrny, auta)

• ostatní (lakovna, demoliční, zemědělská výroba, prohnívání)

Globální emise do ovzduší

• globální emise většiny základních znečisťujících látek z přírodních zdrojů jsou podstatně vyšší než ze zdrojů antropogenních

• antropogenní emise ovšem mění dynamickou rovnováhu biogeochemických cyklů – nelze je ignorovat, navíc pouze tyto můžeme nejsnáze přímo ovlivnit

• (obr. Globální emise síry, oxidu dusíku)

Pojmy

Znečišťující látka = polutant

• jakákoliv látka vnesená do ovzduší, nebo v něm druhotně vznikající, která má škodlivý vliv na život a zdraví lidí a zvířat, na životní prostředí, na klimatický systém Země nebo na hmotný majetek

Znečišťování x znečištění

znečišťování – vnášení znečišťujících látek do atmosféry

znečištění – příměsi v ovzduší, které nejsou součástí čisté atmosféry

Cyklus znečišťujících látek

emise – ven ze zdroje

• vypouštění nebo únik polutantů do atmosféry

• jde o primární znečišťování atmosféry (nebylo to tam a já to tam vypustil), oproti tomu sekundární znečišťování (vzniklo to tam)je vznik polutantů přímo v ovzduší chemickými reakcemi z jiných látek, tzv. prekurzorů

emisní tok – množství polutantů emitované ze zdroje za jednotku času (př. tuny za rok)

Určování množství emisí – používané metody:

-kontinuální měření přímo na zdroji (sonda v komíně)

-výpočet s využitím emisních faktorů

-kvalifikovaný odhad

Emisní faktor – popisuje množství znečisťujících látek emitované do ovzduší, obvykle jako množství polutantů na jednotku výstupního produktu (hmotnosti, objemu, tepelného výstupu) nebo na časovou jednotku trvaní emise

-emisní faktory se stanovují měřením nebo teoretickými výpočty a mohou se pro daný emisní zdroj měnit (vlivem změny paliva, technologie, stáří zařízení)

Bilanční metoda stanovení emisí užitím emisního faktoru