Ochrana_ovzduší

Stanovení efektivní výška komína

Určuje se výpočtem, podle některého z empirických vzorců.

Vstupními údaji jsou:

• tepelná vydatnost zdroje Qh , určená teplotou a rychlostí průtoku spalin

• teplotní gradient ( korekce na teplotní stabilitu atmosféru + korekce průměrné rychlosti větru ve vrstvě vznosu vlečky)

• rychlost větru v úrovni ústí komína

• korekce na vliv terénu

Postup stanovení výšky komína nového zdroje v území.

• stanoví se podmínky koncentrací v dotyčné oblasti (s přihlédnutím k již existujícímu znečištění)

• zvolí se určitá výška komína H a pro ni se v referenčních bodech okolního modelovým výpočtem stanoví charakteristiky znečištění

• Vypočtené hodnoty se porovnají s podmínkami stanovenými v kroku 1

• Výpočty se opakují pro novou výšku komína,dokud nejsou splněny podmínky kroku 1.

Omezující podmínky:

pokud vychází výška komína H nižší než 10 metrů,je vhodné požadovat výšku rovnou 10 m ( v nejnižší vrstvě atmosféry se příliš často objevují nepříznivé rozptylové podmínky)

pokud výška komína H vychází vyšší než 200 metrů,je třeba omezit koncentrace škodlivin cestou snížení emisí ze zdroje,nikoliv stavbou velmi vysokých komínů

8.3.2010

Rozptylové podmínky

Pasquillova typizace rozptylových podmínek:

• autorem je britský meteorolog Frank Pasquill (1961)

• používá se pro určení třídy stability atmosféra (A – F) vychází z meteorologických charakteristik:

• rychlost větru (ve výšce 10m nad zemí ),insolace (intenzita dopadajícího slunečního záření),stupeň pokrytí oblohy oblačností

Rychlost větru m.s. den noc insolace oblačnost silná střední slabá >4/8 <3/8 < 2 A A - B B E F 2 – 3 A – B B C E F 3 – 5 B B – C C D E 5 – 6 C C – D D D D >6 C D D D D

poznámka:pro silně zataženou oblohu při všech rychlostech větru ve dne i v noci platí D.

šest tříd stability:

A – velmi nestabilní

B – střední nestabilní

C – slabě nestabilní

D – indiferentní

E – mírně nestabilní

F – silně nestabilní

klasifikace stability atmosféry Bubník – Koldovský

• odvozena v ČHMU

• vymezuje pět tříd stability ovzduší na základě teplotního zvrstvení atmosféry (kritériem třídění je vertikální teplotní gradient )

Monin – Obuchovova délka L

• vychází z teorie dynamiky tekutin

• používá se v sofistikovanějších rozptylových modelech namísto tříd stability atmosféry

• podrobnosti viz. Bednář a Zikmunda 1985 Fyzika mezní vrstvy atmosféry (jen pro zájemce)

Modelování rozptylu

• 20.léta dvacátého století – základy modelování rozptylu škodlivin (Geoffrey Ingram Taylor – studium turbulentního proudění )

Oliver Graham Sutton

,,klasická „ teorie rozptylu znečišťujících látek v ovzduší (třicátá a čtyřicátá léta 20.století) = gaussovské modely rozptylu z bodového zdroje