Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Zkouška STAROVĚK

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (89.06 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

  • próza

    • za zakladatele římské prózy se považuje Marcus Porcius Cato Maior (Starší)

      • 2. století př. n. l., byl nejen spisovatelem, ale i politikem (viz třetí punská válka)

      • v Římě zastával i úřad censora

      • dochoval se jeho spis O zemědělství (De agri cultura), který je důležitým pramenem pro poznání hospodaření na římských zemědělských villách (villa rustica)

      • jeho historický spis Počátky je znám pouze ve zlomcích, obsahoval dějin Říma od královské doby až do Catonovy současnosti

  • VZTAH HISTORIE A MÝTU

    • mýtus a historie -> dva odlišné koncepty, které se však mohou prolínat

    • mýtus

      • symbolické vyprávění, které vyjadřuje víru v plnost a celistvost nadčasového řádu

      • obecně: báje, legenda, pověst nebo pohádka

      • obecně historicky: nepodložený příběh

      • mohou být zdrojem historických informací, ale nejsou vědecky ověřené a mohou obsahovat prvky fantazie (a symbolismu)

      • mýtus po dlouhá tisíciletí pomáhal jedinci i celým společenstvím pochopit prožívanou skutečnost a zorientovat se ve světě

      • poukazuje ke kořenům existence jedince i celého kulturního společenství – je v něm obsažena konkrétní návaznost na život a zkušenost předchozích generací, ale i propojení s generacemi budoucími

    • historie

      • vědecká disciplína, která se zabývá zkoumáním minulosti a vývoje společnosti

      • snaží se odkrývat pravdu o minulosti a využívá k tomu důkazy a fakta

    • kdy může být mýtus a historie propojen

      • mýty mohou být využívány například k vysvětlení historických událostí a vývoje společnosti

      • historické události mohou být také zdrojem mýtu, které se v průběhu času mohou proměnit a získat nové významy

    1. NÁBOŽENSTVÍ

    ŘECKÉ A ŘÍMSKÉ NÁBOŽENSTVÍ

    • Velká variabilita – časová, geografická

    • hlavně v Řecku – každí polis jiný panteon, jiný kalendář, svátky

    • jistý překryv – dá se mluvit o ,,řeckém” náboženství

    • římské náboženství vychází z velké části z řeckého

    ZÁKLADNÍ RYSY

    • polyteismus

    • úkol: udržovat řád a produkovat smysl

    • orální charakter (žádné posvátné texty dané božstvem)

    • neexistence náboženského establishmentu (,,církevní hierarchii”)- jenom určití náboženští specialisté

    • velký vývoj v čase (diarchronní) i prostoru (synchronní)

    • zakořeněnost ve společnosti (žádná paralela oddělení církve a státu ) - náboženství v každém aspektu života (politika, ekonomika, válka, každodenní život, život jednotlivce..)

    • veřejný prostor: svatyně, sochy bohů, vůně obětí

    • ateismus – skoro nemyslitelných; atheus= neexistence vztahu s bohy (ne popírání)

    • kult – veřejný, soukromý – spíše náznaky (dedikace, tichá modlitba, soukromá oběť)

    • těsné spojení s politikou

    KONCEPTUALIZACE SVATÉHO

    • moderní společnost: svaté = nadpřirozené – jasný opak profánního, obyčejného, všedního

    • antika – více výrazů:

    Témata, do kterých materiál patří