Zkouška STAROVĚK
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
autor považován za zakladatele historické kritiky, protože se nejen snažil sebrat co nejvíce věrohodných údajů, ale své prameny také kriticky hodnotil
jeho spis se opírá o písemné, v athénském archivu uchované, dokumenty
pečlivě zvládnutý pokus o historické uchopení nedávné minulosti, pokus motivovaný snahou o osobní obhajobu
předepsal svému dílu metodologický úvod, po němž v uceleně chronologickém sledu pojednal dvacet let válet mezi Athénami a Spartou
Xenofón
5/4. století př. n. l.
je považován za velmi všestranného spisovatele
jeho hlavním dějepisným dílem se staly Řecké dějiny
kde vylíčil dějiny Řecka mezi lety 411-362 př. n. l.
z jeho dalších spisů uveďme i díla, která jsou pro nás důležitým zdrojem informací o Sókratovi (Obrana Sókrata, Vzpomínky na Sókrata)
další historiografici:
Polybios
Hésiodos
Titus Livius (ŘÍM) – za Augusta (principát)
DĚJEPISECTVÍ ŘÍM
jeho počátky jsou spojeny se školou analistů
její pojmenování je odvozeno od latinského slova annus (rok)
tito první římští historikové zaznamenávali důležité události chronologicky, po jednotlivých letech, náležel k nim i Cato, díla annalistů se však až na zlomky nedochovala
Titus Livius
autor monumentálního díla Dějiny (Ab urbe condita, Od založení města, myslí se Říma)
vylíčil v nich římské dějiny od legendárních počátků po svou dobu, dochovala se však pouze část díla, která je významným pramenem zejména pro královské období a dobu rané a počátky vrcholného období římské republiky
jako historik se snaží citovat své zdroje a případně uvádět protichůdné informace, ale jeho záměrem bylo především posílit římské sebevědomí, oslavit římský národ a jeho vojenské úspěchy
Gaius Sallustius Crispus (1. století př. n. l.)
píše se o něm jako o zakladateli římské historické monografie
je autorem tří monografií – Válka s Iugurthou (Bellum Iugurthinum), Spiknutí Catilinovo (Coniuratio Catilinae) a Historie (Historiae)
jeho díla jsou charakteristická ostrou kritikou římské společnosti, zejména mravního úpadku Římanů, ze spisu Historie jsou známé pouze zlomky
ŘÍMSKÁ LITERATURA
drama
Androníkos – stál u základů literární římské tvorby, především dramatu
římská komedie
na Androníka navázali dva vlastní tvůrci římské komedie Titus Makcius Plautus (3/první polovina 2. století př. n. l.) a Publius Terentius Afer (2. století př. n. l.)
inspirovali se především v nové attické komedii
komedie oprostila od soudobých společensko-politických námětů
vnesla do vývoje komedie spíše témata ze soukromého života, především městského
vyznačovala se využitím ustálených typů osob – chytrý otrok, chlubný vojín, zamilovaný mladík, bohatý, ale omezený lakomec
měla velmi satirický ráz
Pautovy a Terentiovy komedie ovlivnily tvorbu slavných novodobých autorů komedií Molièra a Shakespeara