Liberalismus versus demokratizační proudy

Liberalismus versus demokratizační proudy

Liberalismus v rovině ekonomické znamená příklon k svobodě podnikání a neomezování vlastnictví, staví se proti celním a cechovním omezením, skrze ekonomický růst jednotlivce se rozvíjí i společnost. V rovině státoprávní jde o garanci občanských práv a svobod. Odmítá však ideu suverenity lidu a revoluci jako prostředek pokroku.

Demokratismus se rozvíjí v opozici k liberalismu rozšířením na nižší vrstvy. Problémem vztah svobody a rovnosti. Ideál rovnosti i v podmínkách svobody těžko realizovatelný vždy vznikají rozdíly majetkové i jiné. Problémem i prostá organizace politického života v duchu absolutní rovnosti, velký stát nelze řídit pomocí přímé demokracie, vždy nutný zastupitelský systém, který přináší nerovnost. Požadují všeobecné volební právo. V ekonomické sféře vhodná státní regulace zamezí propastným majetkovým rozdílům.

Oba proudy vystupují v odstínech a variantách podle časových a místních podmínek. „Neliberální“ postoje liberálních politiků nejsou ničím neobvyklým. Np. V českém prostředí jsou liberální požadavky úzce propojeny s požadavky národními. Čeští liberální politikové spatřovali v federalistickém uspořádání země cestu k získání větší autonomie českých zemí, němečtí liberálové se naopak přikloňují k centralismu (dualismu), který by německé obyvatele českých zemí neoddělil od zázemí v rakouských zemích. Češi jsou tedy nuceni do spojenectví s konzervativní šlechtou, (staví se proti prosincové ústavě, přesto že přináší široké občanské svobody), němci se přiklánějí k šlechtě ústavověrné.

Obecně se dá říci, že v průběhu 2. pol. 19. století se v souvislost s rozvojem parlamentarismu, volebního a občanských práv zapojuje do řízení státu (obce) stále větší množství lidí – občanů. Požadavky, které byly kolem poloviny století nepřijatelné, jako výmysl radikálních demokratických kruhů jsou na jeho konci přijímány. V souvisí to nejen s vnitřním politickým vývojem a mezinárodním postavením státu, ale také vývojem – „dozráváním“ občanů - voličů samých.

liberální buržoazie usiluje o likvidaci výsad šlechty, o změnu feudálních prvků státu. Žádají ústavní vládu, svobodu tisku, občanské svobody, odstranění cenzury, zrušení poddanství, odstranění privilegovaného postavení katolické církve, … S požadavky liberálními se pojí i národní požadavky (obnovení historického státu Koruny české jako státního útvaru, částí programu i jazyková rovnoprávnost v úřadech a na školách)

• Jaro 1849 vypracován v Kroměříži návrh (!) ústavy- výrazně se podílí Palacký, Rieger. Pojetí základních občanských práv výrazně ovlivněno ústavou americkou a francouzskou (z 1791) rovnost před zákonem, zrušení šlechtictví, veřejnost soudního řízení, porotní soudnictví, listovní tajemství, právo stěhování, shromažďování, spolčování, svobodu svědomí, vyznání a tisku, umožnění civilního sňatku zrušení lenních vztahů.