Teorie obvodu I (TOI)
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
I2 ( mA )
I2
’ ( mA )
I2
’ ( mA )
U3 ( V )
U3
’ ( V )
Uz ( V )
I3 ( mA )
I3
’ ( mA )
Uz ( V )
Uz ( V )
Příklad výpočtu obvodových veličin:
Závěr:
170
TEORiE obvodů I - LABORATORNÍ CVIČENÍ
JMÉNO: SKUPINA:
DATUM:
4. Nelineární obvody
Teoretický rozbor:
Lineární odporový prvek má konstantní odpor nezávislý na velikosti napětí a proudu v něm. Lineární prvek
je vţdy jen teoretickou idealizací skutečného prvku, jehoţ odpor závisí na mnoha vlivech, především na teplotě.
Nelineární prvky mají závislost proudu na napětí výrazně nelineární, takţe náhrada jednoduchými lineárními
dvojpóly není moţná. Elektrický obvod, který obsahuje jeden nebo více nelineárních prvků - dvojpólů, je
nelineární.
Linearizace:
Pro charakteristiku většiny nelineárních prvků se nedá teoreticky odvodit rovnice, která by ji vyjadřovala
s dostatečnou přesností. Pokud je předběţně znám rozsah, v němţ se bude měnit napětí nebo proud, je výhodné
aproximovat příslušný úsek charakteristiky co nejjednodušší analytickou funkci, tak aby se dosáhlo poţadované
přesnosti. Nejvýhodnější je náhrada pracovního úseku charakteristiky přímkou, která má směrnici rovnou
diferenciálnímu odporu Rd nelineárního prvku v dané oblasti. Přímka vytíná na ose napětí úsek Ud . Napětí
v pracovní oblasti je dáno rovnicí U = Rd I - Ud. Je tedy moţné nahradit nelineární odporový prvek
ekvivalentním náhradním dvojpólem, který je sériovým spojením lineárního odporu Rd a ideálního zdroje
napětí s napětím Ud. Nelineární odporový prvek je tímto způsobem linearizován.