Strategické rozhodování v politice

  cílem  politika  není  blaho  společnosti,  ale  udržení  jeho  osobního  mocenského 

postavení 

  občan přestává být cílem a stává se prostředkem 
  „vrtět  psem“  -  politik  svým  rozhodnutím  zakrývá  osobní  selhání  bez 

ohledu na zájmy lidí 

  přiměřenosti odměny většinou rozhoduje s titulu své moci elita sama 

  elity hledají ospravedlnění svých ne vždy dostatečných výsledků 

  politik odmítá připustit legitimnost zájmů jiných sociálních skupin  

Motivy a hodnověrnost politiků 

-  získat  schopné  jedince  coby  politickou  reprezentaci  je  pro  každou  sociální  skupinu 

z hlediska její budoucnosti vysoce žádoucí 

-  čím schopnější jedinec, tím je větší šance, že prosadí potřeby a zájmy dané skupiny 
-  je možné využít i přirozeného egoismu lidí a nabídnout jim lepší finanční ohodnocení, 

růst sociální prestiže, přístup k informacím, skvělou kariéru apod. 

-  riziko  -  politik,  u  kterého  převládají  osobní  motivy,  může  sloužit  nakonec  více  sobě 

než sociální skupině, kterou měl reprezentovat 

-  lze přijít k negativním výsledkům i s těmi nejlepšími motivy -  lze dosáhnout  naplnění  zájmů určitých subjektů, aniž by to byl  bezprostřední  motiv