2b._Prednaska_Shareholder_value

 Budou-li uplatňovateli zbytkových výnosů také 

příslušet zbytková práva řízení, potom 
prosazováním vlastního zájmu a maximalizací 
svých výnosů bude uplatňovatel veden 
k účinnému rozhodování.  

 Adam Smith vrací úder! 

Kombinace v akciové společnosti 

V akciové společnosti jsou zbytková práva řízení 
oddělena od zbytkových výnosů.  

Akcionáři mohou: 

 hlasovat o stanovách korporace,  
 volit a odvolávat ředitele 
 hlasovat o podstatných změnách, jako je fúze, 

akvizice nebo prodej kontrolního balíku aktiv.  

Akcionáři: 

 Nemohou stanovit dividendy, které jim 

mají být vyplaceny,  

 Nemají žádnou roli při rozhodování o 

investicích nebo akvizicích,  

 Nenajímají manažery a další zaměstnance 

ani neurčují jejich platy, 

 Nemají žádná přímá práva rozhodovat o 

základních otázkách řízení.  

Mohou jen nepřímo ovlivňovat rozhodování 
volbou členů správního orgánu, kteří jsou 
zmocněni provádět tato rozhodování.  

Jinými slovy, zbytková práva řízení akcionářů 
nejsou téměř žádná, neboť většina práv je 
předem vyjmenována. 

Řídící orgán korporace má zbytková práva 
řízení, ale nemá nárok na zbytkové výnosy. 
Ty naopak přísluší akcionářům.  
 

Sílící opozice 

Na druhé straně stojí myšlenka, že by 
členové správních orgánů měli být 
odpovědní a brát při rozhodování na zřetel 
zájmy i široké škále subjektů vně a uvnitř 
společnost.  
 

Vývoj shareholder primacy 

Maximalizace výnosů pro akcionáře nepředstavovala 
středobod existence společnosti ještě na konci 19. 
století.  

 Akcionáři samozřejmě očekávali pravidelnou 

dividendu a ozvali se, pokud nebyla podle jejich 
představ, nicméně cíle vedení byly širší.  

Liverpoolský bankéř (1885): „když se člověk stane 
akcionářem banky, stává se do všech důsledků a záměrů 
partnerem v podnikání, které provádí. Pravda, je jen 
jedním partnerem mezi tisíci jinými, ale to ho nezbavuje 
povinnosti dělat vše potřebné pro obecné blaho.“