Operativně pátrací prostředky - diplomová práce - Jan Chvatík

nepřípustným  porušením  čl.  39  Listiny  základních  práv  a svobod  a  čl.  7 

odst.  1  Úmluvy  o  ochraně  lidských  práv  a  svobod,  pakliže  jednání  státu 

(v dané  věci  Policie  ČR)  se  stává  součástí  skutkového  děje,  celé 

posloupnosti  úkonů,  z  nichž  se  trestní  jednání  skládá.  Jinými  slovy 

nepřípustný  je  takový  zásah  státu  do  skutkového  děje,  jenž  ve  své 

komplexnosti  tvoří  trestný  čin,  resp.  takový  podíl  státu  na  jednání  osoby, 

jehož  důsledkem  je  trestní  kvalifikace  tohoto  jednání.  Jediný  možný 

akceptovatelný  průlom  do  tohoto  principu  pak  Ústavní  soud  spatřuje 

v odůvodněném  účelu  ochrany  před  závažnými  formami  kriminality  při 

splnění  procesních  garancí  před  zneužitím  institutu  skrytého  agenta  za 

současného vymezení hranic jeho beztrestnosti.

182  

Z tohoto  rámcového  vymezení  vycházejí  při pokusu  o  definici 

policejní  provokace  také  různí  autoři.  Za  nejzdařilejší  se  z mého  pohledu 

zdají definice  J.  Chmelíka a V.  Kratochvíla.  J.  Chmelík  definuje  provokaci 

jako  „záměrné,  aktivní  podněcování  nebo  navádění  či  jiné  iniciování 

spáchané  trestné  činnosti  druhé  osoby,  která  by  jinak  protiprávně 

nejednala.“

183  V.  Kratochvíl  pak  jako  „zpravidla  utajený  postup  policie, 

181  Srv.  Hundák,  Š.  Právní  úprava  operativně  pátracích  prostředků  a  podmínek  pro