Operativně pátrací prostředky - diplomová práce - Jan Chvatík

43

předstíraného  úkonu  potom  vyplývá,  že  policista,  či  jiná  osoba  (nejčastěji 

informátor  podle  §  23f  zákona  o  policii)  jednající  s osobou,  proti  se  vede 

trestní  řízení,  sjednává  tuto  dohodu  tak,  že  jeho  skutečná  vůle  směřuje 

k opatření  věci  nebo  nedovoleného  předmětu  plnění  (a  tím  k poznání 

trestného  činu),  avšak  projevy  jeho  vůle  směřují  k uzavření  dohody 

a vzájemném  plnění  stran  a  vyvolání  představy  o  tomto  ve  vědomí  osoby, 

s níž  se  jednání  vede.  Jedná  se  na  první  pohled  o  průlom  do  zásady  právní 

jistoty,  která  zaručuje,  že  právní  úkon  je  činěn  po  právu,  svobodně 

a vážně,  určitě  a  srozumitelně,  jinak  je  absolutně  neplatný.  Právě  díky 

silnějšímu  zájmu  na  odhalení,  prověření  nebo  prokázání  úmyslného 

trestného  činu,  který  se tohoto  předstíraného  převodu  bezprostředně  týká, 

a  díky  nedovolené  povaze  předmětu  plnění  však  o  takový  průlom  dle  mého 

názoru jít nemůže. 

Vzhledem  k tomu,  že  převod  předmětu  plnění  má  zpravidla  povahu 

směny,  lze  použít  pro  jeho  snadnější  průběh  dalšího  podpůrného 

operativně  pátracího  prostředku  a  sice  zvláštních  finančních  prostředků 

(za podmínek stanovených v § 23a a 23e zákona o policii). 

Důležitou  povinností  pro  policejní  orgán  je  vypracování  záznamu