10. Okolnosti vylučující protiprávnost

10. Okolnosti vylučující protiprávnost

• trestní právo respektuje i případy, kdy určitý čin splňuje formální znaky některého TČ, ale je učiněn za zvláštních okolností, v jejichž důsledku není pro společnost nebezpečný, ale dokonce je z pohledu společnosti užitečný → s takovými typovými případy činů pak trestní právo přímo spojuje i vyloučení protiprávnosti a označuje je jako okolnosti vylučující protiprávnost (někteří autoři: negativní znaky skutkové podstaty ≈ kontratypy)

• TČ se pak nejedná proto, že:

1) nejde o nebezpečný čin pro společnost (= materiální znak)

2) činu chybí protiprávnost (= formální znak)

• od okolností vylučujících protiprávnost je třeba odlišovat:

1. případy, kdy jednání chybí materiální znak TČ, ale nechybí formální:

2. případy zániku trestnosti

   • TZ upravuje tyto okolnosti vylučující protiprávnost:

     • nutná obrana

     • krajní nouze

     • oprávněné použití zbraně

   • teorie a praxe trestního práva formulují ještě další instituty:

     • výkon práva a plnění povinnosti

     • dovolené riziko

     • svolení poškozeného

   • TZ, zvl. část – úprava některých specifických případů vyloučení protiprávnosti u konkrétních TČ

(př.: pokud jde o agenta u trestného činu zločinného spolčení, pokud jde o advokáta při poskytování právních služeb a duchovního při výkonu práva zpovědního tajemství u TČ neoznámení TČ)

Krajní nouze

• podstatou je střet právem chráněných zájmů (hodnot), kdy ohrožený zájem je možno chránit jen tím, že obětujeme (porušíme) jiný zájem

• nemůže jít o TČ (provinění), ani o přestupek

• v KN může zásadně jednat ten, jehož zájmy jsou ohroženy, ale i jiné osoby (tzv. pomoc v krajní nouzi)

V krajní nouzi odvracíme nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému TZ, přičemž nebezpečí nelze za daných okolností odvrátit jinak a způsobený následek nesmí být zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.

Podmínky jednání v KN:

1. NEBEZPEČÍ, které bezprostředně hrozí zájmu chráněnému TZ

   • musí být skutečné (reálně existující), nikoli pouze domnělé, tj. pouze v mylné představě jednajícího

   • musí hrozit přímo, tj. bezprostředně

   • musí hrozit některému zájmu, který je chráněn TZ

   • může jít o nebezpečí, které jednající sám zavinil X vyloučeno je nebezpečí vyprovokované, které jednající vyvolal jen proto, aby při jeho „odvracení" mohl sám způsobit škodu

   • v KN nelze odvracet nepříznivé následky oprávněných jednání (př. útočník „odvracející" akt nutné obrany napadeného)

2. nebezpečí nebylo možné za daných okolností odvrátit jinak

   • požadavek subsidiarity

   • je-li možno nebezpečí spolehlivě a včas odvrátit jiným způsobem než jednáním v KN, nelze k jednání v KN přistoupit

   • př. podnapilý řidič nemůže v KN vézt těžce zraněnou osobu do nemocnice, pokud na místě dopravní nehody jsou jiní řidiči ochotni tak učinit)

3. v KN nemůže jednat ten, kdo má povinnost nebezpečí snášet

   • ten, kdo má zvláštní povinnost určitý typ nebezpečí snášet, nemůže plnění této povinnosti odepřít s odvoláním se na stav KN

     • př. lékař - nebezpečí nákazy při léčení nemocného, policista - nebezpečí zranění při zákroku proti agresorovi

   • tuto podmínku nelze chápat absolutně

     • př.: policista není povinen provést zákrok, pokud pro něj není náležitě vycvičen, vystrojen a vyzbrojen

4. následek způsobený jednáním v KN nesmí být zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil

   • požadavek proporcionality

   • platí zásada ze dvou zel je vždy třeba zvolit to menší

   • srovnání významu zájmu chráněného a obětovaného je třeba provádět jak z hlediska objektivního, tak z hlediska subjektivního

   • při srovnávání chráněného a obětovaného zájmu je třeba vzít v úvahu hledisko kvalitativní (povaha zájmu) i hledisko kvantitativní (intenzita ohroženi či porušení zájmu - následek)

   • vysoká intenzita následku na zájmu určitého typu může odůvodnit vyšší závažnost takového následku ve srovnání s nízkou intenzitou následku na zájmu byt' i významnějším

   • třeba uvážit i stupeň pravděpodobnosti hrozícího a způsobeného následku

   • úsudek o tom, zda jde o následek zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější, je třeba učinit v každém jednotlivém případě s ohledem na všechny okolnosti

   • při tomto srovnávání je třeba vycházet z toho, jak se situace důvodně jevila jednajícímu v době činu

5. domnělé nebezpečí, které existuje jen v mylné představě jednající osoby (tzv. domnělá, putativní KN), se posuzuje podle zásad o skutkovém omylu → jestliže tu byly podmínky KN jen v mylné představě pachatele a nebyly překročeny meze této domnělé KN, nemůže být pachatel odpovědný za úmyslný TČ

   • mohlo by však jít o trestný čin z nedbalosti, pokud právě v omylu pachatele tato nedbalost spočívá (tj. měl a mohl vědět, že o skutečné nebezpečí nejde)