12. Účastenství

stejně je tomu u návodu, kde je přitěžující okolností, pokud někdo svedl k činu jinak trestnému, provinění nebo TČ jiného, zejména dítě mladší patnácti let, mladistvého nebo osobu ve věku blízkém věku mladistvých

Spolupachatelství

• je dáno tehdy, jestliže byl TČ spáchán společným jednáním dvou nebo více osob (spolupachatelé) a kdy každá z nich odpovídá, jako by TČ spáchala sama

• předpoklady:

1. spáchání TČ společným jednáním (objektivní podmínka)

2. úmysl k tomu směřující (subjektivní podmínka)

3. trestní odpovědnost pachatelů

Společné jednání

• zatímco pachatel spáchá TČ sám, je v případě spolupachatelství jednání mezi trestně odpovědné spolupachatele rozděleno → spáchají TČ společným jednáním, ať již současně probíhajícím nebo postupným, na sebe navazujícím

• o společné jednání jde tehdy, jestliže:

  • každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty TČ (př.:

všichni spolupachatelé krádeže společné vnikli do bytu a odcizili zde peníze a šperky)

• skládá-li se činnost spolupachatelů z několika složek, bude spolupachatelem každý, kdo svým jednáním naplnil některý ze znaků skutkové podstaty TČ, která je naplněna teprve souhrnem těchto dílčích jednání → možné jen u skutkových podstat, které po objektivní stránce vyžadují dvojí jednání

jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti (články řetězu) působí současně, směřují k přímému vykonání TČ a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu (př.: A drží oběť, B podává zbraň, C zasazuje smrtící ránu)

• Soudní praxe z praktických důvodů vykládá pojem „společného jednání“ poměrně široce a zahrnuje do něj i tzv. dělání volavky při loupeži či hlídání na místě činu (dělání zdi)

  • takový výklad je problematický a vybočuje z hranic jinak v trestním právu přípustného rozšiřujícího výkladu

  • v obou případech jde o jednání, která činnost pachatele, resp. spolupachatelů, pouze usnadňují a umožňují → za správnější proto považujeme posuzovat taková jednání pouze jako pomoc k příslušnému TČ

• spol. jednání musí naplňovat znaky téže skutkové podstaty TČ

• u tč s omezeným okruhem pachatelů může být spolupachatelem jen ten, kdo může být pachatelem

• je-li někdo na témže TČ zúčastněn jako organizátor, návodce, pomocník i jako spolupachatel, zahrnuje spolupachatelství také tyto formy účastenství

• spáchá-li pachatel TČ společným jednáním s trestně neodpovědnou osobou (např. pro nedostatek věku), nejde o spolupachatelství, ale o spáchání TČ jediným pachatelem

Úmysl

• musí směřovat ke spáchání TČ společným jednáním

• nejde o spolupachatelství, jestliže několik pachatelů souběžně útočí proti témuž předmětu útoku, ale každý sleduje jiný záměr

• dohoda o společném jednání nemusí být vždy výslovná, stačí i konkludentní, ale vyžaduje se, aby spolupachatelé byli navzájem posilováni vědomím své společné činnosti → mají-li z několika pachatelů jen někteří úmysl spáchat TČ společným jednáním, posuzují se jen tito jako spolupachatelé

• spolupachatelství je možné pouze u TČ úmyslných

• o spolupachatelství nejde:

  • u kulpózních TČ → jestliže více osob vědomým jednáním směřujícím k beztrestnému následku způsobí následek sice nezamýšlený, ale zaviněný z nedbalosti

    • v takovém případě se odpovědnost za celý způsobený následek posuzuje u každého pachatele samostatně na základě toho jednání, které sám spáchal