3. Aplikované trestní právo

Znaky účastenství:

1. úmyslné jednání účastníka,

2. vztahuje se k individuálně určenému úmyslnému TČ,

3. příčinný vztah mezi činem účastníka a TČ hlavního pachatele,

4. zásada akcesority účastenství,

5. TČ, k němuž účastenství směřovalo, může mít komisivní nebo omisivní formu jednání,

6. účastníkem může být i osoba, která nemá zákonem požadovanou vlastnost, způsobilost nebo postavení,

7. pokud se účastník na TČ účastní několika formami účastenství, přičítá se mu pouze nejzávažnější z nich.

Pomoc je subsidiární k návodu i k organizátorství. Návod je subsidiární k organizátorství. Organizování a pomoc jsou např. zákonným znakem TČ organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice, proto nelze pachateli přičítat organizování ani pomoc jako obecnou přitěžující okolnost. Také pokud je forma účastenství součástí kvalifikované sk. podstaty TČ, nelze tzv. dvojí přičítání.

Pokud se organizátor účastnil TČ jako člen organizované zločinecké skupiny, nepřičítá se zvlášť organizátorství. Jestliže byl organizátor současně spolupachatelem, nelze ho současně postihnout pro účastenství.

Formy účastenství

Organizátorství

• organizátorem je ten, kdo spáchání činu zosnoval nebo řídil, pokud není spolupachatelem (subsidiarita jednotlivých forem trestné činnosti)

• organizátorství směřuje ke spáchání individuálně určitého TČ

• je nejzávažnější formou účastenství, je přitěžující nebo zvlášť přitěžující okolností

• organizátor je odpovědný za všechny činy, které řídil nebo zosnoval, za případný exces hlavního pachatele odpovídat nebude

• pokud organizátor zosnuje nebo zřídí spáchání TČ prostřednictvím osoby trestně neodpovědné, půjde o nepřímé organizátorství

• zosnování: iniciace dohody o spáchání TČ, vyhledávání osob, tvorba plánu, rozdělení úloh apod.

• řízení: vydávání pokynů, rozkazů osobám, jejich kontrola apod.

Návod

• návodcem je ten, kdo v jiném úmyslně vzbudí rozhodnutí spáchat TČ, pokud nejde o nepřímé pachatelství

• na rozdíl od organizátorství prostředky návodu v zákoně uvedeny nejsou, musí ale jít o konání (např. přemlouvání, radu, poučení apod.), tj. např. neposkytnutí pomoci není návod, ale v případě zavrtění hlavou, aby ostatní také nepomáhali, již o návod půjde

• návod musí směřovat vůči určité osobě a k individuálně určitému TČ (ale návodce nemusí individualizovat svůj návod úplně vyčerpávající formou, postačí v hlavních rysech)

• objektivní stránka trestní odpovědnosti návodce – nutný kauzální nexus mezi jeho činností a TČ pachatele

• subjektivní stránka trestní odpovědnosti návodce – vyžaduje se tzv. dvojí úmysl, tj. úmysl navést k úmyslnému TČ; je též třeba, aby návod směřoval i k dokonání TČ

Návod nadbytečný